Soumrak evropské civilizace a azylová politika

Hovoříme o informační explozi a nepředstavitelném tempu vývoje civilizace, což technologicky vyspělým zemím přináší blahobyt a úzkému okruhu lidí až nesmírné materiální a finanční bohatství. Ale zároveň se hrubě opomíjí, že naopak v mnohých částech světa dochází k neobvyklému nárůstu bídy, kterou ještě urychluje populační exploze, právě v těchto zemích. To vše ve svém důsledku vede k politické, kulturní, duchovní a materiální katastrofě gigantických rozměrů, k degeneraci lidstva z hlediska sociální inteligence i dalších hodnot. Historie lidstva už zažila pády a rozvraty společností, které ve své době patřily k vrcholům civilizace. Ale dnes existuje zcela odlišná situace. Jestliže se tenkrát jednalo o osamocené lokální vrcholy civilizačních snah lidstva, tak dnes je již naše planeta pomalu přelidněna a lidstvo je vzájemně provázáno vazbami globalizace. V touze po globální moci, ve snaze vytvořit jeden nový celosvětový řád (NWO), jsou tvůrci tohoto nového pořádku postiženi absolutní ztrátou sebezáchovy, absencí základních lidských hodnot a neuvědomují si, nebo si nechtějí připustit, že tento dnešní celosvětový vývoj směřuje k civilizační sebevraždě.

Bipolární svět byl založen na poměrně dobře fungující jednoduché představě: Náš svět je ten nejlepší a jediný spravedlivý, kdežto ten druhý je ďábelsky špatný a je naším úhlavním nepřítelem. To vedlo k ekonomicky drahému závodu ve zbrojení, k neustálému vývoji hroznějších a hroznějších zbraní. Paradoxní bylo, že tato obrovská vojenská síla obou nepřátelských táborů byla zárukou jisté stability, neboť ničivé možnosti každé z obou stran skýtaly, v případě celosvětového konfliktu, vzájemné zcela totální zničení, neboť by nebylo vítěze a přeživší by záviděli mrtvým. Dnes se opět roztočila kola nového ještě ničivějšího zbrojení, ale již bez jeho stabilizačního faktoru, svázaného jen s bipolárním světem. Důsledkem je balanc na mezi stability světového válečného konfliktu. Ukrajina se využila coby záminka k poměření sil mezi Západem a Ruskem, s cílem Rusko oslabit. K válečnému konfliktu na Ukrajině vůbec nemuselo dojít. Zde se nebojuje za Evropu, ale za mocenské zájmy.

Když se v roce 1989 zcela rozsypala »železná opona«, drtivá většina to pokládala za vítězství západní civilizace, která se považovala za nadřazenou ve všem a všem ostatním, což zplodilo naivní představu o konečné svobodě a pádu všech tyranií. Ale byla to jen iluze založená na klamu, že demokracie je spravedlivá a jako taková je schopná vyřešit všechny problémy lidstva. Přitom se zároveň zapomnělo na to, že mocní nejmocnějších ekonomik světa touží jen po jednom, a tím je ještě větší koncentrace moci spojená s představou nastolení jedné celosvětové vlády. Řeči o lidskosti a spravedlnosti jsou jen slovní proklamace zakrývající pravou tvář mocichtivých vládců.

Vyvážený systém jen dvou světových hráčů se pádem bipolárního světa změnil na nepředvídatelný systém nekontrolovatelných »multihráčů«. Tím se ztratila stabilizační schopnost jen jednoho mocného úhlavního nepřítele a došlo k atomizaci nepřátelských sil. Díky ziskuchtivosti zbrojařských lobby a všeobecně se rozvíjejícímu technickému pokroku se ničivé schopnosti každého z těchto nepřátelských multihráčů posunuly do výrazně ničivějších úrovní. Svět se tak dostává na mez stability, kterou může narušit kdokoli z dnešních světových hráčů. Tím možnost celosvětové civilizační katastrofy kataklyzmatických rozměrů dosáhla vysoké pravděpodobnosti.

Zdá se, že naše budoucnost je na rozcestí, o které hovořil a před níž varoval už Nostradamus ve svých vizích a centuriích. Pokud nezvolíme správnou cestu, pak nám zůstanou jen ty špatné a ještě horší. Nemáme shůry dané žádné záruky. A tak, promarníme-li možná poslední příležitost, může se nám přihodit, že se staneme jen minulostí bez budoucnosti.

Navíc se zdá, že mnozí buď z naivity, nebo z hlouposti nechápou, že na světě existuje jedna ideologie, která sama sebe považuje za poslední správnou formu lidského vývoje, která je neměnná, Bohem předurčená, a jako jediná vede lidstvo ke skutečné Boží spáse. A proto tato ideologie zvítězí na celém světě. Touto totalitní ideologií je islám. Islám totiž není jen náboženství, ale je to ucelený systém způsobu života, který určuje jednoznačná pravidla pro každého muslima od kolébky až do hrobu. Každé nedodržení se považuje za hřích, nutně trestaný dle práva šaría. Fatwa, ortel smrti, jako součást tohoto práva, není nic jiného než islámem posvěcená vražda. Je to stejně nesmyslné a zločinné jako islámské vraždy ze cti.

Je to ideologie, která miluje smrt ve jménu Alláha víc, než my milujeme život. To, co my považujeme za terorismus, představitelé této ideologie považují jen za jednu z forem v boji proti bezvěrcům nebo jinověrcům i proti všem, kteří pošlapávají principy jejich víry. Ale brutální islámský terorismus, který vede válku proti Západu, svým způsobem odvádí pozornost od mnohem většího problému, kterým je neutuchající migrace, která vede k postupné islamizaci vyspělé Evropy.

Mnozí Britové, Holanďané, Francouzi, Němci či Švédové dnes jen trapně přihlíží, jak se celé městské čtvrti mění v paralelní svět, v zóny »no go«, kde už dnes neplatí jejich zákony, zvyky a hodnoty, a kde se mluví jen cizím jazykem. Jsme svědky, jak vládní garnitury nechávají ničit naší civilizaci. Je to bezprecedentní ukázka toho, jak demokracie, ve jménu svých lidských hodnot, sama sobě kope hrob.

Jak svého času prohlásil libyjský vůdce, plukovník Kaddáfí: »Nepotřebujeme teroristy ani sebevražedné atentátníky. Islám dobude Evropu skrze dělohy svých žen.« Jinak řečeno, touto cestou, na základě vysoké plodnosti islámských žen, dokáže několik desítek milionů muslimů přeměnit Evropu v islámský svět během několika desetiletí. K tomu lze jen připomenout svého času vedený rozhovor redaktora televize BBC s muslimem žijícím ve Švédsku. Když se ho zeptal, který je podle něho nejlepší islámský stát na světě, bez zaváhání odpověděl: »Nejlepší islámskou zemí je Švédsko.« K tomuto výroku není co dodat. Snad jen to, že muslimové žijící v Evropě, na rozdíl od Evropanů, mají o své evropské budoucnosti zcela jasno.

Podle odhadů listů The Times a The Daily Mail roste populace v Británii žijících muslimů až desetkrát rychleji než původních Britů. Obdobně to platí i v jiných zemích EU. Když Ptolemaiovci převzali Egypt, převzali od Egypťanů jejich vyspělejší kulturu a styl života. Podobně tomu bylo, když ptolemaiovský Egypt vystřídala římská garnitura. Ale ta dnešní ilegální migrace obsazující Evropu, za vydatné pomoci eurounijních elit, se vyznačuje tím, že pohrdá vším, co patří k evropské civilizaci a k demokracii vůbec.

V minulosti Evropa nepodlehla islamizaci jen proto, že se tvrdě a se zbraní v ruce postavila proti této muslimské snaze, a tak se dokázala ubránit tomuto osudu. Dnešní EU se této migraci, v drtivé většině ilegální, nejenom nebrání, ale naopak za peníze evropských poplatníků, svými loděmi nebo loděmi podivných tzv. neziskových organizací, pomáhá ilegálním migrantům bezpečně se dostat do Evropy, namísto toho, aby se nekompromisně, i za použití síly, vraceli zpět tam, odkud vypluli. Díky tomuto nepochopitelnému jednání představitelů EU a politiků jednotlivých zemí se může stát, že tento novodobý nástup muslimů do Evropy může být, na rozdíl od toho minulého, zcela úspěšný. Až se někteří představitelé evropské civilizace konečně probudí, a pochopí osudové nebezpečí nově vzniklé situace, může být už pozdě. Není třeba nic nového vymýšlet, stačí se inspirovat v australském modelu, který úspěšně vyřešil ilegální migraci.

Muslimové na rozdíl od evropských politiků dávno pochopili, že k převzetí moci není potřeba válečné vřavy. Stačí mít v Evropě patřičnou početní převahu a využít bezzubých demokratických a lidskoprávních principů. Je to důkaz neschopnosti demokracie nastavit správnou rozlišovací úroveň k vlastním pravidlům.

Vedle nových ekonomických »tygrů« stále existují země, ve kterých se rychlé tempo projevuje jen v nárůstu populace a bídy. Nastupující generace v těchto zemích nemá odpovídající vzdělání, je převážně nezaměstnaná, násilí se stalo jejich normou, ztrácí perspektivu a je proto frustrovaná. Problémy těchto zemí přerůstají přes jejich hranice. Důsledky těchto lokálních mizérií se tak postupně stávají globálním problémem. A migrace je toho právě příkladem. Představa, že bohatá západní civilizace může živit tyto imigranty, kteří jsou povětšinou pracovně nepoužitelní, je nejenom naivní, ale hlavně nebezpečná, neboť tento stav přispívá k několikanásobnému ohrožení západní civilizace.

Celá planeta je ohrožená klimatickými změnami, na kterých se do jisté míry podílí i lidská populace. Zároveň dochází k přelidnění v nerozvinutých zemích, což rapidně zhoršuje jejich přístup ke zdrojům vody, potravy i energie. Nedostatek vedl a zajisté i nadále povede k lokálním konfliktům, k dalšímu nárůstu bídy v již dnes chudých oblastech a důsledkem bude další nárůst chaotické migrace, která za těchto podmínek šíří bídu a zvyšuje celou škálu rizik od sociálních až po bezpečnostní.

Je třeba si uvědomit, že v zemích těchto migrantů je vysoká plodnost žen, důsledkem je velký počet mladých a práce málo. Čtvrtinu lidstva dnes tvoří mladí lidé mezi 10 a 24 lety. Drtivá většina z nich žije mimo Evropu. Proto mezi migranty převažuje mladá populace, většinou negramotná nebo pologramotná. Vlády těchto zemí se s chutí zbavují těchto mladých lidí, protože u nich doma představují politický tlak a hrozbu nepokojů. Proto je naivní si myslet, že po vpuštění těchto ekonomických migrantů do Evropy je bude možné vracet zpět do zemí jejich původu. Zrovna tak představa, že tito migranti pomohou evropské ekonomice, je holým nesmyslem. Navíc je zapotřebí si uvědomit, že i v Evropě je mezi mladými poměrně vysoká nezaměstnanost. V jižní Evropě činí kolem 25 %.

Neřešená fatální migrace, přesněji nájezd hord, způsobuje řadu problémů. Místo toho, aby se řešily, zamlčují se negativní dopady migrace. A to vše s jediným cílem, aby se muslimští migranti cítili v Evropě jako doma. Vlastně mnohem lépe, neboť dostávají štědrou podporu a veškeré výhody bez toho, že by se po nich požadovala pracovní a společenská spoluúčast a angažovanost tak, aby patřičným dílem přispívali k tvorbě hodnot, které bezostyšně konzumují nebo jinak využívají.

Přitom pokus o integraci či multikulturní soužití těchto cizorodých, mnohdy až invazivních, převážně muslimských imigrantů, se ukázal nerealizovatelný. Pro znalce islámu to není nic překvapujícího, neboť vědí, že muslim, který by se integroval do demokratického západního systému, by nemohl dodržovat stanovená islámská pravidla, žil by v hříchu a proto by přestal být muslimem. Tento bazální rozpor si mnozí vládnoucí evropští představitelé vůbec neuvědomují, a tím nahrávají k budoucí islamizaci Evropy.

Západní civilizace je rozporuplná. Na jedné straně sebevražedná vstřícnost vůči ilegálním muslimským imigrantům založená na pseudolidskosti a výčitkách za chyby minulosti. Na straně druhé vojenské agrese založené na lžích zakrývající skutečné mocenské zájmy některých světových mocností, které ve svých důsledcích plodí humanitární krize. Stačí uvést válku v Iráku, Libyi nebo v Sýrii.

Všude tam, kde západní civilizace učinila na svém území bezbřehou lidskoprávní vstřícnost vůči cizorodým migrantům, zvláště muslimům, se tato naivní představa multikulturního soužití tvrdě vymstila v jejich radikálních postojích vůči těm, kteří je přijali do svých řad. Nejhorší stav je ve Francii, která bez adekvátních změn v eurounijní jurisdikci, již není schopna tento problém vyřešit. Trestuhodné je, že EU namísto skutečného řešení, které vyžaduje tvrdou limitaci a kontrolu migrace s adekvátní zpřísněnou úpravou azylové politiky, není schopná zabránit ilegální migraci. Inspiraci by měl být v praxi ověřený australský model. Rozhodně není řešením pakt o migraci, který bohužel podepsal i náš ministr vnitra Rakušan. V případě Rakušana jde o ukázku špatných rozhodovacích procesů vrcholného politika v důsledku jeho neznalosti skutkové podstaty dané záležitosti. Pakt o migraci není ničím jiným, než dalším pokusem o přerozdělování nežádoucích a problémových migrantů místo toho, aby se zastavilo přijímání ilegálních imigrantů. Ministr Rakušan jaksi zapomněl, že v gesci jeho ministerstva je bezpečnost občanů, a tímto podpisem tuto naší bezpečnost flagrantně porušil.

Se špatnou migrační a azylovou politikou souvisí i hloupá vstřícnost k nastupujícímu islámu v Evropě. Zastánci této vstřícnosti v podstatě muslimům říkají: Vadí-li vám naše svoboda a demokracie, tak ji omezíme, abychom vás neuráželi a nedráždili. Jsme přeci multikulturalisté a antixenofobisté. Vaše kultura má pro nás stejnou hodnotu jako ta naše, i když je s tou naší zcela neslučitelná. Proto když nemíníte ustoupit z vašich hodnot, tak ustoupíme my a budeme vaše odlišnosti tolerovat. Patří-li k vaší kultuře bití manželek, vraždy ze cti, vykonávané jen proto, že se vaše dcery nechtějí vdát za negramotného příbuzného, starce či jiného nepřijatelného muže, je to jen vaše svaté islámské právo. Zrovna tak ve jménu své kultury můžete i nadále uřezávat klitoris svým dívenkám. Na mnohých školách se vyloučilo vepřové maso z jídelníčků. Tolerují se některé násilné projevy, zvláště na základních školách. Jinde se zase odstraňují křesťanské i jiné naše tradiční symboly a přijde doba, kdy vhodně upravíme křesťanské svátky tak, aby to, co zůstane, vás neuráželo. A v úpravách našich tradic a hodnot se půjde postupně dál, ve shodě s nárůstem muslimské populace v EU. A díky sebevražedné politice EU si budeme muset zvyknout, že nám vaši radikálnější bratři občas vyhodí vlak do povětří, postřílí nevinné lidi na diskotéce, která je v rozporu s jejich tradicemi, nebo provedou hromadnou vraždu při příležitosti jiného velkého shromáždění lidí. Což se děje. A tak najednou byli západní politici zaskočeni tvrdou revoltou muslimů žijících v Evropě, v reakci na vzájemně brutální izraelsko-palestinský konflikt, nastartovaný útokem Hamasu 7. října 2023.

Zdá se, že vývoj evropské demokracie dospěl do stádia ztráty racionality a schopnosti kritického a systémového uvažování. Tímto zvráceným pseudohumanitárním stylem je postižena západní civilizace včetně mainstreamových médií, soudnictví, politické garnitury apod. A tak není divu, že se objevila novodobá politická inkvizice, která každý odlišný pohled označuje různými dehonestujícími přívlastky vůči nositelům těchto názorů. A nemaje protiargumentů, zvolila cenzuru.

Za ukázku dekadence a ponížení západního stylu života uvádím příhodu z Británie, kterou zveřejnil Benjamin Kuras ve své publikaci Jak zabít civilizaci: V roce 1984, se ředitel bradfordské školy Raye Honeyford rozhodl reagovat na vzniklou situaci ve škole, ve které převážnou část žáků tvořily děti imigrantů. A tak přišel s nápadem, že zahájit skutečnou integraci muslimů do britské společnosti má největší smysl a nárok na úspěch právě u dětí zde již narozených. Proto navrhl nástin osnov se zaměřením na dobré zvládnutí anglického jazyka, na základní informace z britské kultury, historie, tradic a zvyklostí při respektování jejich náboženství. Ve svém modelu integrace se odvolával na úspěšné zkušenosti z integrace Židů a hinduistů do britské společnosti. Na toto téma zveřejnil článek v časopisu The Salisbury Review, protože jiné časopisy to odmítly vydat. V článku zároveň uvedl příklady katastrofálních následků špatně pojatého multikulturalismu. Reakce byla bouřlivá a otřesná. Ředitel školy Honeyford byl označen za nestydatého rasistu. Po vražedných výhružkách musel dostat policejní ochranu. Veřejně se ho nikdo nezastal. Pouze soukromě mu rodiče a kolegové vyslovovali podporu, neboť v nezdravé atmosféře nesmyslně pojatého multikulturalismu se báli veřejně vystoupit, aby je nepostihl podobný osud. Město Bradford ovládl strach a politici, včetně tehdejší premiérky Thatcherové, předvedli jen trestuhodnou lhostejnost.

Na nátlak magistrátu odešel Honeyford do předčasného důchodu a stal se nezávislým publicistou. V jednom ze svých článků trefně popsal vizi, která se dnes stala tvrdou a krutou realitou: »Některé čtvrtě měst jsou na cestě stát se plnokrevnými ghety, černými děrami, do nichž se nikdo neodvažuje jít a odkud nikdo nevyjde bez zranění. Potácíme se náměsíčně do segregace.« Ale hon na čarodějnice ze strany britských multikulturních aktivistů šel ještě dál. Kampaň proti Honeyfordovi nakonec vyústila v obvinění celého britského školství z »institučního rasismu«. A tak si britská společnost začala kopat vlastní hrob. Místo toho, aby se imigrantské děti učily kultuře anglické, učí se anglické děti kulturám imigrantským. Nelze se proto divit, že nejenom v Británii, ale i jinde v Evropě takto nesmyslně pojatá »integrace« všeobecně neuspěla a došlo k vytvoření imigrantských paralelních světů »no go«.

Demokracie odsoudila kolonizaci jako systém ovládání cizích zemí s drancováním jejich bohatství a zavrhla ji coby projev nepřípustné expanze a rasismu. Proč ale dnešní demokratická Evropa nic nečiní proti plíživé kolonizaci vlastních zemí? Vždyť islám se hned od počátku šířil brutální násilnou expanzí a to včetně tažení na Evropu, kterou si chtěl celou podmanit. Na této cestě byl zastaven až u Vídně, kterou osmanští Turci obléhali v roce 1683 a byli zde poraženi habsburskou armádou, které velel princ Evžen Savojský. V dalším tažení, v roce 1697, rozdrtil Turky u Zenty a osvobodil Uhry z turecké nadvlády. Tím skončily islámské ambice na obsazení celé Evropy. To ještě netušili, že jim budoucí demokratická společnost v Evropě poskytne novou šanci. A to dokonce bez vojenské expanze.

S těmi, kteří považují náš demokratický systém za nepřátelský, nelze dosáhnout mírového soužití pomocí tolerance. Nepřátelská ideologie spojená s neochotou muslimů se integrovat a uznat zákony země, kam přišli bez pozvání, ve spojení s naší benevolencí a tolerancí k islámskému systému, je příčinou nespokojenosti a nesnášenlivost. To u některých z nich vede k narůstání radikalizace, která může nakonec vyústit v teroristickou událost. Islámští teroristé jsou tak uspokojeni dvakrát. Poprvé vlastním teroristickým aktem, který je přivede přímo do islámského ráje, a podruhé tím, že narušili demokratické svobody nenáviděné civilizace, kterou chtějí zničit. Muslimové netouží po demokracii, chtějí jen pořádek ve jménu islámu.

Právní a společenskou strukturu islámu na základě práva šaría popsal Benjamin Kuras ve své publikaci. Z této uvedené struktury vybírám následující:

• Muslimský muž je nadřazený muslimské ženě.
• Všichni muslimové jsou nadřazeni všem nemuslimům.
• Muslimka se nesmí vdát za nemuslimského muže.
• Muslim se může oženit s nemuslimkou, ale jejich děti jsou automaticky muslimové.
• Svědectví ženy má u soudu poloviční hodnotu muslimského muže.
• Muslim nesmí opustit islámskou víru.
• Nemuslim (arabsky káfir) nesmí vyslovit žádnou kritiku žádného aspektu islámu, i kdyby byla pravdivá.
• Každý muslim má povinnost konat džihád, čili propagovat islám a usilovat o jeho vítězství nad ostatními falešnými vírami, násilím nebo politickou, kulturní nebo sociální aktivitou.
• Majetek získaný džihádem od káfirů patří islámským vítězům.
• Ženská nevěra se trestá bičováním nebo kamenováním.
• Mužská nevěra není nevěrou.
• Žena je vždy podřízena muži.
• Zadnice se vytírá levou rukou, jídlo se bere pravou.
• Za krádež se usekává pravá ruka, aby odsouzený musel jíst levou rukou, kterou vytírá zadnici.
• Na kritiku islámu a odpadlictví od islámu se vztahuje trest smrti.
• Trest za porušení zákonů šaría může vykonávat kterýkoli pravověrný muslim kdekoli, kdykoli a jakkoli.

Ti, co tolerují ilegální muslimskou migraci, zároveň tak podporují i jejich snahu o islamizaci. Tito podporovatelé ohrožují bezpečnost a svobodu občanů, a tím i samotnou podstatu demokracie v Evropě. A je jedno, zda tak činí z neznalosti islámu nebo na základě svých pseudohumanitárních či politických pohnutek. Mají-li se udržet hodnoty dané společnosti, pak ti, kteří přichází do prostředí tohoto systému, musí pochopit nebo jim musí být pochopeno, že to jsou oni, kdo má povinnost se přizpůsobit novým podmínkám. Pokud se tak nechovají a odmítají právní systém, ignorují nebo dokonce působí proti hodnotám a stylu života dané země, do které se sami rozhodli přesídlit, pak se jedná o invazivní migranty. K žádnému invazivnímu druhu nelze být tolerantní a společnost se musí proti němu nekompromisně postavit dříve, než dojde k napáchání těžko napravitelných nebo dokonce trvalých systémových škod. Součástí každého procesu integrace musí být vymahatelnost stanovených povinností a právních norem platných v dané zemi a možnost okamžitého fyzického vyhoštění azylanta, poruší-li své povinnosti. S procesem integrace úzce souvisí smysluplná azylová politika, která musí mít jasná pravidla, nesmí připustit ilegální migraci a musí být řízená. Přijatý počet azylantů se nemůže odvíjet od počtu žadatelů, ale musí odpovídat možnostem daného státu zvládnout optimální integraci a požadavkům pracovního trhu. Proto si každý jednotlivý stát musí sám rozhodovat o počtech azylantů na základě jasně stanovených kriteriálních funkcí. Nesmí se připustit, aby o tomto procesu rozhodoval nějaký bruselský úředník, který nezná konkrétní podmínky a při svém rozhodování se drží jen nějaké nesmyslné obecné šablony. Ukázkou bruselského nehorázného a nesystémového přístupu k tomuto problému je přesouvání problémových migrantů (pakt o migraci), namísto zastavení ilegální migrace. To znamená, že se migrační krize nezastaví, a naopak se bude zhoršovat.

František Krincvaj