Sociálně inženýrská opatření EU neberou konce

Přiznám se, že i pro mě, který jsem vždy obhajoval náš vstup do Evropské unie (EU), je stále těžší některá sociálně inženýrská opatření technokratů a byrokratů z Bruselu přijmout.

Prostě současná EU, a na tom trvám, je jinou EU, nežli tou, do které jsme v roce 2004 vstupovali. Je jinou EU, než tou, kdy v jejím čele stáli rozumní lidé, kteří ještě byli korigováni silnými vůdci velkých evropských států. Mám na mysli, pokud jde o tyto vůdce, Tonyho Blaira z Velké Británie, Jacquese Chiraca Z Francie a Gerharda Schrödera z Německa, kteří měli cit pro míru. Vzpomínám na své osobní účasti na zasedání Evropských rad s těmito lídry jako na něco, co by nemělo být zapomenuto. Bohužel, současní lídři Francie a Německa jsou politicky oslabeni nevýraznými volebními výsledky svých stran a křehkými parlamentními koalicemi, o které se opírají. Británie je pryč z EU…

Když jsem viděl návrh údajné budoucí směrnice EU, podle které bychom i my měli vytvořit pro naše občany listinu zvířat doporučených, vlastně povolených k chovu v domácnosti, šly na mne mdloby. No dobrá, pokud jde o sklípkany a jedovaté hady či hady škrtiče, asi nelze mít velké námitky. I když jejich chovatelé mají povětšině vysokou odbornost, tu a tam se stane, že nějaký tento živočich či jedovatý hmyz unikne a může ohrožovat občany na životě či zdraví. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Tuto zásadu, se kterou přišli již tvůrci Deklarace práv a svobod v době Velké francouzské revoluce, je potřeba stále respektovat.

Na druhé straně se nemůžu ubránit dojmu, že např. zákaz chovu křečků (džungarských) a papoušků ara či jiných papoušků (sám jsem chovatelem dvou zcela neškodných andulek), je už opravdu moc. Je ostatně věcí každého, jestli si přinese do svého bytu nebo domu křečka, který se mu zabydlí třeba ve slamníku v jeho posteli. Je to jeho osobní rozhodnutí, kterým nikoho jiného než sebe neohrožuje.

Pokud autorům této směrnice EU vadí např. to, že papoušek ara je poněkud příliš hlučný, tak jim za chvíli budou vadit i psi. Např. baseti, které chovám spolu se svou dcerou, jsou poněkud příliš hluční, tedy alespoň pokud jde o jejich pobyt na zahradě u mého venkovského domu.

Tato směrnice, která je už prý uvedena v život v několika zemích EU, je vrcholnou ukázkou sociálního inženýringu Bruselu. Jen tiše připomenu, že téměř čtyři pětiny našich občanů se starají o nějaké zvíře, respektive mají ve své domácnosti nějakého živočicha…

Jiří Paroubek