Chápu, že se mnozí nevládní ekologové radovali, když byl odvolán generální ředitel České inspekce životního prostředí (ČIŽP) Erik Geuss, který »poctivě« rozvracel ČIŽP plných osm let a byl namočen do řady afér včetně podivného (mezi sprostým lidem skandálního) vyšetřování otravy ryb v řece Bečva v září 2020 cestou zničení vzorků, které cynicky obhajoval, takže dodnes nevíme, která škodlivina ryby zahubila. Byl tu i příslib nového generálního ředitele ČIŽP pana Bejčka a nového ministra životního prostředí pana Hladíka.
Nyní jsou nejen tito nevládní ekologové v šoku: bylo navrženo odejmout České inspekci životního prostředí kompetence v oblasti ochrany lesa a ochrany přírody a krajiny a převést je na jiné orgány. Prý se tak při kontrolách odstraní duplicity a ušetří se na administrativě. Duplicity se jistě odstraní, byť nejsou neefektivní. ČIŽP řeší větší delikty, jiné orgány řeší drobné delikty. ČIŽP prý ušetří, přejímající orgány nebudou mít na přebírané pracovníky a výkon jejich činnosti peníze a předávané aktivity zásadně zredukují. Ale i kdyby převedení inspektoři ČIŽP zůstali v jiných orgánech státní správy či samosprávy, výsledkem bude nejspíš skutečnost, že poté nebude inspekční činnost v uvedených oblastech reálně vykonávat nikdo a neutěšená situace v ochraně lesa, přírody a krajiny se dál zhorší. Zejména velcí poškozovatelé lesů, přírody a krajiny se již těší. Zakladatel ČIŽP a nejúspěšnější ministr životního prostředí nebožtík Ivan Dejmal by se divil. Obávám se, že by ho z toho ranila mrtvice.
Za katastrofální stav našich lesů sice nemůže především ministerstvo životního prostředí (kromě území národních parků Šumava a České Švýcarsko) ani sílící klimatické změny (rostoucí sucha a vedra v důsledku pokračujícího oteplování klimatu), ale katastrofální transformace našeho lesního hospodářství v letech 1990-95 včetně rozsáhlých restitucí, která paralyzovala řádné hospodaření v lesích. Nízké pokuty za nelegální těžbu dřeva (do roku 2009 jen do 100 tisíc korun), zrušení lesnických provozů, slučování lesnických revírů podle zásady jeden velký revír za 3-4 dosavadní revíry a hajný ho nemusí procházet pěšky, stačí, když ho bude sledovat z auta, takže toho mnoho neuvidí, povinnost státních lesů vypisovat výběrové řízení na kdeco včetně zásahů proti škůdcům, praktická absence havarijního řízení…
Tvrdou obžalobou je i skutečnost, že přestože prognózy změny klimatu mluví o hynutí smrkových porostů v Česku až do nadmořské výšky 1000 metrů n. m., ve velkém se smrk vysazuje dál a podíl jehličnanů na výsadbě se pohybuje kolem jedné poloviny a v rámci jehličnanů i nadále dominuje smrk. Suchem a vedrem aktivovanými škůdci jsou ohroženy i porosty borovice lesní, naší druhé nejvýznamnější jehličnaté dřeviny. Situace se přitom v průměru neliší ve veřejných a v soukromých lesích. U obou lze najít značné rozdíly.
Největší problém je s částí malých restituentů lesů, kteří se o svůj les neumějí starat, nejeví o něj zájem a někdy ani neví, kde ho mají. K tomu přistupuje děravý mechanismus řízení lesního hospodářství. Největší díry v lesnické legislativě byly sice odstraněny za ekology nemilovaného ministra zemědělství Tomana v roce 2018, ale to už byla kůrovcová kalamita rozjetá a pokračující sucho zásadně komplikovalo boj s obávaným škůdcem. Vykazujeme tak největší kalamitu v historii českých lesů a podstatně horší výsledky ve srovnání s jinými, suchy a vedry srovnatelně postiženými evropskými státy včetně našich sousedů. A jedeme dál, nedostatečně fungující dozor v lesním hospodářství navíc chceme ještě víc oslabit. Skandál!
Neutěšený stav je i v ochraně přírody a krajiny. Proti dobám socialismu se sice některé věci daří, jako snižování těžby uhlí a dalších nerostných surovin a zásadní snižování znečištění ovzduší, ale bylo rozbito územní plánování a zvůle silných investorů státních (stavitelů dálnic a silnic) i soukromých se nejednou dotýká nebe Nejen v Praze, v Brně a jejich okolí. Stát zde dlouhodobě selhává. A to nemluvím o drobném vandalismu, který se stal normou a nikdo ho neřeší. Prý nelze omezovat svobody občanů…
Dost másla na hlavě má i resort životního prostředí se svými neodpovědnými experimenty s bezzásahovým režimem, které vedly k sežrání smrkových lesů kůrovci na Šumavě a v Českém Švýcarsku. Tedy, největší ekologové – dogmatici – to mají za úspěch, oceňují i velký požár v Národním parku České Švýcarsko (prý stejně jako kůrovec léčí les), ale to svědčí jen o jejich nevzdělanosti a cynismu. Jiným problémem je dlouhodobě laxní boj s invazními druhy rostlin a živočichů. Podle největších cyniků jde o nesmysl, protože je v rozporu s bezzásahovým režimem. Napadá mě otázka, zda chtějí chránit naší přírodu anebo experimentovat po vzoru hazardérů z Černobylu?
Česká inspekce životního prostředí by se rozhodně neměla vzdávat svých kompetencí. Měla by se snažit řádně je vykonávat. Vím, že za daných kořistnických podmínek ve společností plné ultraliberálních magorů to bylo, je a bude těžké.
Jan Zeman