Samozřejmě pozorně sleduji aktuální dění v České televizi, zvlášť bedlivěji nyní, kdy vedení tohoto veřejnoprávního média oznámilo konec pořadu 168 hodin. Nechci se vracet do minulosti, kdy jsem aktivně působil v politice a čelil nekorektnímu přístupu některých redaktorů a moderátorů.
Je smutnou pravdu, což jsem jako právník vnímal o to intenzivněji, že »oni« to uměli dělat tak, aby ona nekorektnost byla právně napadnutelná jen těžko. A zejména s takovým odstupem, aby to snad nebylo rozhodnuto před volbami. Jistě, do občansko-právního sporu bych mohl jít – s lehkou nadsázkou řečeno – po každé odvysílané reportáži, která se týkala KSČM, tehdy, když jsem vykonával funkci předsedy ÚV. Natolik jsem ale zkušený, že jsem věděl, že by to byl spor na hodně dlouho, navíc s nejistým výsledkem a spoustou promrhaného času v soudní síni. Domnívám se, že právě na toto tehdejší vedení České televize spoléhalo, že si prostě řeklo, on do toho nepůjde, protože ví přesně to, co jsem před okamžikem zmínil. Jestli tehdy v redakci zpravodajství a publicistiky uměli něco velmi dobře, tak pohybovat se na hraně zákona. Vždycky mně to připomínalo fotbalového rozhodčího, který proti té straně, proti které má pískat, sice nikdy »nevyrobí« penaltu z ničeho, ale každý sporný moment pískne proti vám. S tím potom nenaděláte nic, poněvadž tomu sudímu úmysl prostě neprokážete. Situace byla 50 na 50, a že se více méně pokaždé rozhodl trestat stejnou stranu? Prostě se tak rozhodl – u soudu bych to měl v případném sporu s ČT taky pokaždé 50 na 50, protože přesně v tomhle poměru to Česká televize hrála – jak jsem zmínil, tohle uměli výborně.
S příchodem nového generálního ředitele, jak se zdá a já si to moc přeji, přestává těch hraničních 50 na 50 platit. Aspoň to plyne z vyjádření, které ohledně konce pořadu 168 hodin zaslal GŘ Jan Souček Radě ČT – cituji: »Ve většině případů se jednalo o neposkytnutí dostatečného nebo dokonce žádného prostoru pro vyjádření protistran, oponentních odborných názorů či nezbytného kontextu.«
To vyjádření generálního ředitele je pochopitelně obsáhlejší a jsou v něm i konkrétní příklady, nicméně to, co jsem citoval, považuji za nejpodstatnější a zcela se s tím ztotožňuji. Role veřejnoprávního média, takto největšího a nejvlivnějšího na české mediální scéně, nespočívá přece v tom, že redaktoři a moderátoři budou prezentovat své subjektivní názory, ale právě v tom, co jsem citoval z vyjádření generálního ředitele Součka. Laicky řečeno – nedělat z diváků tupé ovce, které nejsou schopné vlastních závěrů a musí nutně přijmout to, co jim sdělí např. právě Nora Fridrichová nebo v nedávné minulosti třeba Jakub Železný, jenž z kodexu ČT nerespektoval téměř nic (stejně jako paní Fridrichová), ale detailně zmapovat ony oponentní názory a onen nezbytný kontext, jenž pan generální také zmiňuje. Čili divákovi poskytnout co nejvíce relevantních informací, aby měl prostor pro tvorbu vlastního názoru.
Ve veřejném prostoru panuje nikoli ojedinělý názor, že Senát PČR je zbytečná instituce. Je a není. Každá mince má dvě strany. Je zbytečný v současné podobě. Nemusel by být zbytečný, kdyby byl oproštěn od politikaření a lobbistického intrikování a kdyby zahrnoval celé politické spektrum, zejména kdyby šlo o čestnou funkci, tzn. neplacenou. I o to budu v případě zvolení usilovat. A také o to, aby bylo možné po příslušných legislativních úpravách dohlížet na dodržování Kodexu České televize. Ten Kodex není špatný, dokonce bych řekl, že v této podobě je dostačující. Jen je třeba ho dodržovat, je třeba, aby vedení ČT a také Rada pro rozhlasové a televizní vysílání jeho dodržování nekompromisně vyžadovala a jeho porušování nekompromisně postihovala. Je-li současné dění na Kavčích horách onou symbolickou první vlaštovkou, tak jde o krok správným směrem.
JUDr. Vojtěch Filip, kandidát do Senátu PČR za KSČM, volební obvod č. 14 – České Budějovice
Česká televize je antikomunistická žumpa. Je to největší antikomunistické centrum v rozbitém Československu.