Je 5. září. Vstáváme do ještě letního dne a vůbec nemyslíme na minulost. Proč také? Ta, na níž myslím já, se nás ve středu Evropy přece vůbec netýká. To, oč jde, se stalo totiž daleko od nás a protože neexistoval internet, zpráva o události, jež se před sto čtyřiceti pěti lety udála, se k nám stejně nemohla dostat. A stejně, koho by zajímal bodákem probodnutý indián, jemuž při tom držel ruce jeho bývalý spolubojovník, v té době už ve službách jeho vrahů?
Nás dnes zajímá někdo jiný. U táborových ohňů si skutečně zpíváme o jiném »hrdinovi«. Je jím generál, vlastně podplukovník, ze kterého posmrtně udělali generála, velitel 7. kavalerie, George Armstrong Custer, a při tom bychom si spíše měli zpívat o Thašúnke Witkóovi, čili Crazy Horsovi, neboli Splašeném koni. Tam u Little Bighornu totiž právě on velel spojeným siouxským silám. Kdo vlastně byl v oné bitvě v právu? Custer nebo zmíněný indiánský náčelník?
Vraťme se o několik let zpět před zmíněnou bitvu. Tehdy Spojené státy získaly území na západě, jež patřilo Mexiku. Cesta k němu vedla územím, jež byla smlouvou »na věčné časy« přiřčena indiánům. To byl první problém, jenž vyvolal napětí. Pak přišel mnohem větší. Na posvátném místě Siouxů, v Black Hills, se našlo zlato. Smlouva nesmlouva, zlato je zlato a Siouxové, ať jdou k čertu. Tak rozhodla bílá státní moc. Jenže indiáni se rozhodli bránit své teritorium, které jim patřilo »od vždycky«. Dohody, tak se domnívali, a tak to i dodržovali, přece mají platit. Jak se však ukázalo, platily jen tehdy, když se to hodilo »bílým« a nález zlata byl významnějším důvodem, než nějaká »smlouva s rudochy«. Začala tedy válka.
A jsme u Little Bighornu dne 25. června 1876, o němž se zpívá v písni. Pak následovaly další střety, které už indiáni vyhrát nemohli, i když měli tak schopného náčelníka. Také on totiž nakonec musel kapitulovat. Ale to je již jiná kapitola, která by také stála za zaznamenání.
5. září byl tedy Crazy Horse zavražděn. Skončila tak jedna z kapitol indiánského odboje proti nespravedlnosti. Pro nás tu však z onoho Little Bighornu zůstalo velké poučení. Tam za mořem se uznávají smlouvy jen tehdy, když vyhovují silnějšímu nebo administrativě Spojených států. Od té doby tak byly dohody ze strany USA porušeny nebo zrušeny mnohokrát. Také ta z Malty, jež je prapůvodem současných nesmyslných událostí, které jsou balancí na kraji války.
Proto se bojím naší až bigotní závislosti na zemi za mořem, kterou ještě více upevnila současná Fialova vláda.
A závěr? Neměli bychom si při zpěvu písně o smrti generála Custera vzpomenout na indiánského náčelníka, jenž se dokázal postavit zradě na svém národě a vlastně ho to nakonec stálo i život? Jmenoval se, pro jistotu ještě jednou opakuji jeho jméno: Thašúnke Witkó, čili Crazy Horse, neboli Splašený kůň.
Jaroslav Kojzar