Smekám před Kalašnikovem aneb Kuba největší hrozba pro USA

»I když se kubánské hospodářství po desetiletích zkorumpované komunistické vlády ocitá na pokraji kolapsu, základní cíl kubánského režimu zůstává stejný jako v roce 1959, kdy Castro poprvé vpochodoval do Havany: hemisférická marxistická revoluce, která vymaže Spojené státy z povrchu zemského.«

Fantasmagorie? Nikoli. Jde o úvodní stránku stostránkového eleborátu (raportu, zprávy) Ministerstva zahraničí USA.

V celém spisku nikde ani slovo o sankcích, které po celou dobu existence revoluční kubánské vlády Spojené státy vyhlásily a dodržují a tím způsobily miliardové škody a donutily tamní vládu k mnoha úsporným opatřením znamenajícím omezenou možnost nákupu i nutného zboží, některých léků, či potravin. Současné zabránění dodávek ropy má zemi úplně zdevastovat a ochromit její životní funkce.

Výše zmíněná zpráva je zřejmě zdůvodněním pro vojenskou nebo jinou akci směřující k likvidaci kubánského režimu. Až do pádu východního bloku se s mnoha problémy země dokázala jakž takž vypořádat. Mohla dokonce svými inženýry, lékaři a dalšími specialisty vypomáhat rozvojovým zemím. Na rozdíl od většiny jihoamerických států je na Kubě pouze 0,2% negramotnost (pro srovnání: V USA je oficiálně asi 21 % analfabetů anebo poloanalfabetů), v zemi vznikly nové vysoké školy, jež si mohly dovolit ty nejrozvinutější země (za československé pomoci dokonce výtvarná akademie), sociálně laděné zákony mohla závidět kterákoli latinsko americká země, o samotných USA nemluvě. Embargo ovšem už tehdy poškozovalo kubánské hospodářství a neumožňovalo obchodovat s nejbližším a tradičním partnerem, jímž jsou pochopitelně Spojené státy, a ani s některými na USA závislými zeměmi. Nepomohly ani rezoluce OSN. Přitom měla Kuba stále jako vřed na svém území americkou vojenskou základnu Guantánamo a v ní věznici, v níž jsou desetiletí drženi vězni bez soudu. Tak jsou obejity americké zákony, které něco podobného na území USA nepřipouštějí. Svět k tomu mlčí, neodvažuje se nic namítnout, protože když něco Severoameričané dělají, je to vyňato z vážnější kritiky, nota bene z možnosti přijmout opatření, která by narušila důsledky jejich sankcí.

Přitom je málo tak nedemokratických zemí, jako jsou Spojené státy. Jejich volební systém skýtá možnost manipulací, jejich prezident může v tzv. zájmu USA cokoli, stačí jen zdůvodnění pro americké voliče. Jejich války v posledních letech jsou zločinné a bez respektu k Chartě OSN. Jejich činy, jako je např. zajetí prezidenta Madura či noční likvidace íránského náboženského a státního vedení, ničemné, jejich smlouvy, kupříkladu o surovinovém bohatství Ukrajiny, jsou jednostranné a doslova pirátské. Přitom Američané nejsou vyvoleným národem, za nějž se pokládají.

To, co se dostalo na papír z pracoven Ministerstva zahraničí USA, je blábol. Nebezpečný blábol. Má zřejmě zdůvodnit nějakou příští akci proti Kubě a přesvědčit americké voliče, že tamní režim musí být kvůli ohrožení bezpečnosti USA změněn. Jen úplný debil však může věřit tomu, že Kuba ohrožuje bezpečnost Států. Na Kubě žije devět a tři čtvrtě milionu obyvatel, v USA skoro tři sta čtyřicet milionů, Kuba má nějakých čtyřicet pět tisíc aktivních vojáků, Spojené státy milion čtyřicet pět tisíc a skoro osm set padesát tisíc rezervistů připravených okamžitě nastoupit do armády. Nesvědčí to o něčem?

Nechce se mi proto věřit, že američtí voliči, kteří umějí počítat, jsou tak primitivní, aby to přijali jako argument, i když míra voličské vzdělanosti je zde bohužel nízká. Jenže, proč volí takové politiky jako je Biden a Trump? Myslí si, že jsou vyvoleným národem a že tedy mohou všechno? Nebo už jim záleží jen na show a s důsledky si nedělají starosti? Pak je to špatné nejen pro Ameriku, ale i pro celý svět. Chce se proto jen říci: Ještě, že máme ve světě mocnosti, které odolávají.

Takže malá Kuba ohrožuje bezpečnost Spojených států a chce je dokonce zničit. Už začala lámat na Sierra Maestra kamení, aby novodobý král David měl dostatek kamení pro zabití Goliáše? Tím Davidem je Kuba, tím obrem Goliášem jsou Spojené státy? Opravdu stačí jeden kámen, aby se dvěstěpadesátiletá země úderem jednoho kamenu zřítila do pekel? Nebo staré sovětské kalašnikovy, i když klobouk před nimi dolů, by byly rovnováhou pro MGM-31 Persing nebo nejnovější rakety PrSM? Pak smekám klobouk před Michailem Kalašnikovem.

Jaroslav Kojzar