První kolo slovenských prezidentských voleb skončilo překvapivě vysokým rozdílem ve výsledcích dvou hlavních kandidátů. Kandidát středopravicového spektra, Korčok, získal 42,5 % hlasů a naopak reprezentant vládních stran, přesněji Smeru a Hlasu, Pellegrini, zaostal s 37 % získaných hlasů za Korčokem o nebývalých 5,5 %.
Přiznám se, že jsem takový rozdíl nečekal. Podle průzkumů veřejného mínění, které na Slovensku probíhaly, byl rozdíl mezi oběma kandidáty mnohem vyrovnanější. Dokonce některé průzkumy ještě před několika týdny předvídaly vítězství Pellegriniho.
Jaké jsou příčiny Korčokova vítězství v I. kole:
- Zdá se, že svou roli sehrála matná volební kampaň předsedy slovenského parlamentu Pellegriniho. Ten až příliš spoléhal na svou vlídnou tvář a na přirozenou publicitu, kterou získával jako předseda parlamentu. A bývalý předseda slovenské vlády, tedy jako člověk, kterého zná vlastně každý. Korčokova známost mezi občany se se známostí Pellegriniho nedá srovnat.
- Korčok vedl, byť zatím v omezeném rozsahu, dost agresivní, americkou volební kampaň. Lze očekávat, že teď ještě přitvrdí.
- Ficova vláda jako by spoléhala na svou vysokou popularitu, když se pustila do řešení některých politických problémů, které vyžadují jistě řešení, ale jehož načasování bylo nevhodné. Mám na mysli např. řešení jednostranného zpravodajství Slovenské veřejnoprávní televize, které jen dodalo munici opozičnímu táboru, jenž vykresluje R. Fica a jeho kabinet jako nebezpečí pro demokracii. To, že sami bez uzardění řadu let využívají jednostranné zpravodajství veřejnoprávní televize, je pro ně vcelku samozřejmou věcí.
- Část voličů Smeru není stále ještě dostatečně identifikována s kandidaturou Pellegriniho na prezidenta a R. Fico bude muset v závěru volební kampaně vystupovat velmi razantně v jeho prospěch.
Existuje ještě možnost zvratu ve prospěch Pellegriniho?
Korčokův náskok 5,5 % je poměrně vysoký. Stejně tak 42,5 % hlasů, které obdržel v prvním kole, je impozantní výsledek. P. Pellegrini a zejména R. Fico se nyní musí zaměřit na získání voličů dalšího z kandidátů, Harabina, který skončil třetí na pásce s 11,5 % hlasů. Harabinovy hlasy tak mohou rozhodnout o výsledku prezidentských voleb. Zatím více než dvě třetiny Harabinových voličů z prvního kola jsou ochotny podpořit ve druhé kole Pellegriniho. To by sice matematicky stačilo, ale také by to stačit nemuselo. Prostě před II. kolem prezidentské volby musí zdůraznit Pellegrini s Ficem styčné body Pellegriniho programu s Harabínovým programem.
Je to určitě mír na Ukrajině. Konec dodávek zbraní Ukrajině. A také zdůraznění slovenské suverenity. A žádné poklonkování Bruselu a Američanům.
Dalším faktorem, který může rozhodnout, jsou hlasy maďarské menšiny. Není sporu o tom, že velkou část slovenských Maďarů bude zajímat názor maďarského premiéra Orbána. Ten ovšem svůj »zásah« do slovenských voleb musí udělat velmi citlivě, aby nebyl obviněn z ovlivňování jejich výsledku. Jestliže Slováci nemají rádi poručníkování svého staršího bratra z Prahy, něco podobného a možná v zesílené míře by pociťovali při neobratném vyjádření maďarského premiéra. Přitom je zřejmé, že V. Orbán má zájem na tom, aby Ficova vláda byla co nejsilnější a aby na bratislavském hradě seděl Pellegrini.
P. Pellegrini už se sešel s jedním z neúspěšných kandidátů prezidentské volby, Kubišem. Ten jako někdejší ministr zahraničí a významný diplomat, měl vždy blízko ke straně Smer – sociálna demokracia. Ona 2 % hlasů, která Kubiše podpořila v I. kole, jsou sice hrou malých čísel, ale 1–1,5 % hlasů by mohlo putovat do volebních uren ve prospěch Pellegriniho.
V každém případě musí Pellegrini přitvrdit, protože Korčok a jeho volební štáb volí naprosto jednoznačně konfrontační strategii volební kampaně před II. kolem. Tato kampaň má spočívat na svolávání velkých shromáždění v klíčových slovenských městech. Svou roli může sehrát v závěru volební kampaně a zejména okolo Velikonoc, kdy religiózní Slováci budou navštěvovat římskokatolické kostely, to, že zejména konzervativní kněží a biskupové by jim mohli vysvětlit, jakým nebezpečím pro tradiční slovenskou rodinu a křesťanské hodnoty jsou nápady slovenských progresivistů. Řekl bych, že je to s ohledem na malý vliv katolické církve v českých zemích, když skutečně religiózních věřících, kteří navštěvují kostely, je u nás něco mezi 1–2 %, je málo pochopitelné. Ale na Slovensku je tomu podstatně jinak. A tak např. voliči KDH se mohou rozhodnout k podpoře úplně jiného kandidáta právě pod vlivem kléru, nežli kterého podpořili v prvním kole volby a kterého také podporuje vedení KDH. Je potřeba si uvědomit, že sociálně mají členové a voliči KDH podobný společenský status jako voliči Smeru i Hlasu. Jen s tím malým rozdílem, že voliči KDH chodí do kostela.
Jako klíčovou tedy vidím v závěru volební kampaně (volby budou 6. dubna) právě roli R. Fica. Ten může oslovit svou jasnou rétorikou voliče Harabina. Může mluvit s V. Orbánem jako jeho politický přítel a může také hovořit se členy katolické slovenské biskupské konference. Zkrátka, bude tím rozhodujícím faktorem v závěru prezidentské volební kampaně.
Jiří Paroubek