Slova mainstreamu ve jménu dolus malus

Mainstreamová média velmi často poskytují jen účelově upravené polopravdy nebo neinformují o událostech, které nejsou v souladu s vládním politickým názorem či momentální politickou demagogií. Tato média jsou neobjektivní a předvádí informační zločin. Politici a jejich novinářští lokajové prezentují jeden směr politického pohledu za absolutní zlo a naopak ten opačný zcela nekriticky adorují a spojují ho až s vlezdoprdelismem. Jedná se o špatné politiky a špatné novináře. Nepředvádějí nic jiného, než jen to, co jsme zažívali v době reálného socialismu – politický primitivismus a vymývání mozků. Eurounijní propagandisté si mohou podat ruce s někdejšími bolševickými, které přitom tak vehementně kritizují.

Demagogické myšlení je vždy spojené se ztrátou kritiky rozumu a často se stává, že tito mainstreamoví manipulátoři, s jásotem jim vlastním, předkládají svá zbožná přání jako analytický rozbor události nebo jako jedinou pravdu. Přitom pravda mívá více tváří, záleží na úhlu pohledu a míře odborné erudice. Politici nejsou na svých funkcích proto, aby se rozhodovali podle sebe, ale aby prosazovali to, co je v nejlepším zájmu našich občanů. Bohužel tak nekonají.

Když Wagnerova vojenská skupina (též Wagnerova armáda) ve večerních hodinách 23. června 2023 začala obsazovat velitelská stanoviště v Rostově na Donu a Voroněži a vyhlásila boj proti ministerstvu obrany Ruské federace, začala mainstreamová média okamžitě chrlit různé úvahy a zprávy o občanské válce. Tito novináři opět vůbec nic nepochopili nebo nechtěli pochopit. Tato revolta nebyla projevem občanské nespokojenosti, ale šlo o rivalitu mezi Wagnerovci a nejvyšším velením ruské armády. Spor vyvrcholil v době bojů o Bachmut, kdy ruská armáda výrazně omezila a v jednom okamžiku prakticky zastavila přísun munice pro Wagnerovu skupinu. Neposlat munici bojující jednotce, znamená vyřknout nad ní ortel smrti. Proto lze téměř s jistotou předpokládat, že přerušení dodávek munice nebylo náhodné, ale zcela účelové, s cílem výrazně poškodit vojenské renomé Wagnerovců a způsobit jim velké až nevratné ztráty.

Velitel skupiny, Jevgenij Prigožin, to jasně pochopil a natočil v Bachmutu emotivní video, v jehož pozadí leželi mrtví spolubojovníci. Ve videu vyslal jasný vzkaz odplaty těm, kteří tuto hanebnou situaci způsobili. Velení ruské armády se rozhodlo k tomuto likvidačnímu kroku poté, co Prigožin odmítl splnit rozkaz, který Wagnerovcům nařizoval podepsat kontrakt s armádou. To by ve svém důsledku znamenalo jejich začlenění do regulérní armády a ztrátu dosavadní svébytnosti. Prigožin za pokus o likvidaci jeho skupiny vinil v první řadě ministra obrany ozbrojených sil Ruské federace, Sergeje Šojgua, a náčelníka generálního štábu, armádního generála Gerasimova.

Prigožin se rozhodl potrestat ty, kteří mají na svědomí zbytečné ztráty na lidských životech, a to vojenským tažením proti nim. Zvolil trestnou expedici, neboť jeho podřízení jsou bojově zocelení a dostatečně lidsky naštvaní. Pochopitelně, že takové rozhodnutí je vždy považované za ozbrojenou vzpouru. A tak mainstreamoví novináři, vedeni nenávistí vůči rozumu, začali jásat a žvanit o občanské válce. Někteří politici dokonce zpitoměli tak, že ztratili i poslední zbytky kritického rozumu, a do veřejného prostoru pustili výrok, že se jim dovolená na Krymu přibližuje.

Protože naše média, až na výjimky, nejsou seriózní, obrátil jsem se i na zahraniční zdroje. Jeden můj známý velmi rychle rozptýlil obavy o občanské válce v zemi, která disponuje obrovským počtem jaderných zbraní. Opět se ukázalo, že dnešní politická garnitura a její přisluhovači vůbec nerozumí »ruské duši« a žijí v naivní představě, že drtivá většina Rusů čeká jen na signál, aby se vrhla do ulic, zapomněla na svoji historii a vlezla do chomoutu západních mocností. Rusové mají jinou mentalitu, než jakou máme my, a hlavně neztratili národní hrdost a identitu.

Velké divadlo trvalo asi 24 hodin. Podle oficiální informace běloruský prezident Alexandr Lukašenko přesvědčil Prigožina k zastavení postupu na ruské ministerstvo obrany v Moskvě s tím, že proti Prigožinovi ani nikomu z jeho podřízených nebude vedeno trestní řízení a Prigožinovi se umožní jeho odchod do Běloruska a možná i jeho bojovníkům. Jaká je skutečná dohoda mezi zainteresovanými stranami se asi nikdy nedozvíme, ale realizační kroky brzy uvidíme.

Některé zdroje uvádějí, že může dojít ke změně na postu ruského ministra obrany (hovoří se o Alexeji Djuminovi – stávajícím guvernérovi Tulské oblasti) nebo k výměně náčelníka generálního štábu (zmiňuje se generál Sergej Surovikin). Jaká bude skutečná reakce na danou situaci, rozhodne Putin. Pokud ovšem Putin nebude ještě čekat na vyjádření či doporučení dvou světově nejvýznamnějších českých politiků a na slovo vzatých odborníků, Jana Lipavského a Petra Pavla. Nebo se snad mýlím?

Nezbývá mi než znovu zdůraznit: zastupitelská demokracie je největším podvodem, protože umožňuje politickým elitám prosazovat jejich mocenské a ekonomické zájmy bez ohledu na zájmy občanů. Částečně by se tento podvod na voličích mohl eliminovat tím, že by se politikům omezil možný počet volebních období (např. na 2), zavedla by se jejich hmotná odpovědnost a jasně stanovila pravidla jejich odvolatelnosti, a to bez zbytečných komplikací a protahování. Ukázkovým důvodem k odvolání vlády je to, že nesplnila, co před volbami slíbila a navíc učinila kroky jdoucí přímo proti původnímu programovému prohlášení. Nově nastavená pravidla by měla předcházet politickému klientelismu, politické licoměrnosti a odtržení politiků od reálného života, ke kterému po určité době, kdy začínají žít už jen ve své politické bublině, zákonitě dochází. Nejkřiklavějším příkladem je poslanec Marek Benda, který nedostudoval započatou vysokou školu, protože jeho otec, disident Václav Benda, ho přivedl ze školní lavice do té poslanecké, aby mu zajistil snadné živobytí. Tento člověk poznal jen velmi dobře placenou politickou kariéru, kterou si užívá od roku 1990 až do dnešních dnů. A tak o každodenních problémech drtivého počtu občanů nic neví.

Sklízíme ovoce špatné zastupitelské demokracie. Ale to nejhorší, co nás mohlo potkat, je dnešní vláda. Jak je možné, že si Rakušan dovolí podepsat takovou nehoráznost, jakou je dohoda o relokaci imigrantů. To není o solidaritě, ale o vládní nezodpovědnosti, protože umožňuje zemím, které si imigrační krizi způsobily vlastním pseudohumanitárním idiotismem, aby svůj problém řešily na náš úkor! Přitom se tyto země nepoučily a svoji chybnou imigrační a azylovou politiku páchají i nadále. Je to neuzavřený cyklus, který flagrantně porušuje zákonitosti nelineárních dynamických systémů. To vždy vede ke ztrátě stability až k chaosu, jak dokazuje dnešní situace v těchto zemích. Namísto poučení chtějí vynucenou solidaritu. Ta ani náhodou nevyřeší imigrační problém. Přemýšlel někdy Rakušan o tom, koho k nám asi tak pošlou? Pochopitelně, že ty, se kterými mají největší problémy, ty, kteří se nemíní integrovat do demokratického systému a ty, kteří u nich páchají největší kriminální činnost, a proto si s nimi nevědí rady. Přitom existuje řešení, ale politici se bojí ho použít, protože jeho realizace je tvrdá a nekompromisní. Dohoda o relokaci vykazuje pro občany Česka a dalších zemí obzvlášť vysokou míru společenské nebezpečnosti. Vlády Polska a Maďarska jasně pochopily toto bruselské darebáctví, a proto dohodu nepodepsaly. Ponese Rakušan za tuto situaci osobní odpovědnost? Vezme k sobě do bytu ty nejhorší imigranty a bude se o ně starat? Určitě ne. Několik let jsem žil v islámské zemi, začal jsem se zajímat o islám, přijali mě za přítele a mohl jsem poznat jejich názory. Představitelé totalitního islámu k nám nepatří. O tom ani o jiných záležitostech Rakušan nemá ani ponětí.

František Krincvaj