V minulých dnech premiér Fiala objížděl další africké země, aby zde získal podporu pro svůj nesmiřitelný boj s Ruskem a Čínou. Jako druhý úkol si dal zachytit se na zdejším trhu a vytlačit tak možnou obchodní expanzi zmíněných velmocí. Snad se i domnívá, že jeho Česko může zorganizovat něco podobného, jako je stávající BRICS a že by ho mohl vést, když se Spojené státy za vlády Trumpa stáhnou z evropského cvičiště. Nevím, kolik jeho cesta stojí, ale levná není. Stejně jako ta neúspěšná předchozí do jiných zemí Afriky, či sloužící jako provokace (viz naši parlamentní vůdci a cesty na Tchaj-wan).
To, kolik jeho a další cesty našich současných představitelů od USA po zmíněný africký kontinent stojí, by bylo zajímavé znát. Zvláště, když z úst vládních představitelů slyšíme, jak málo peněz nám zbývá nejen na důchody, ale také na pracovníky ve školství, na zdravotnictví a sociální služby. Peníze pro vylepšení rozpočtu poslanců a senátorů, premiéra a prezidenta, včetně jeho ženy, se ovšem našly.
V minulých dnech jsem mluvil s kuchařkami v jedné školní jídelně. Postěžovaly si. Přidaná suma, jež jim byla slíbena, se nerovná ani inflaci. Přitom ceny potravin dál doslova letí vzhůru, i když premiér v televizním vystoupení ohlásil, že se stabilizovaly. A platy školského personálu? Kuchařka ve školní jídelně mající pětiletou praxi dostane letos v průměru 17 880 korun a v příštím roce o 1200 víc, učitel či učitelka s pětiletou praxí 33 500 a v roce 2025 35 845 korun. Tak »poctivě« to bylo propočítáno ministerskými úředníky. Jde ovšem o platy bez zdanění. To v době, kdy řadový poslanec bez dalších náležitostí dostává 102 400 korun měsíčně.
Jak jsem se dočetl v tisku, nejsou prý prostředky na vyšší přidání. Kdybychom však nevěnovali čtyřicet pět miliard na zbraně a pomoc Ukrajině, měli bychom na vyšší mzdy nejen školského personálu a učitelů, ale také pro všeobecné sestry a policisty ve službě. Mimochodem ten policista dostává podle platové pásky třiapůlkrát méně peněz než zmíněný poslanec.
V minulých dnech jsem také mluvil s jednou známou učitelkou samoživitelkou učící na základní škole. Má dlouholetou praxi, přesto její mzda je na hraně chudoby. Řekla mně ovšem i to, že se bojí k čemukoli mezi kolegy a mezi žáky vyjádřit, protože by mohla ztratit práci, jestliže by vyslovila svůj vlastní názor. Přitom ví, že jsou na tom některé další kolegyně stejně. Je předepsáno, co dětem říkat, zvláště pak v dějepise, jak jim vykládat naše či světové dějiny. Odchýlit se, znamená odchod ze zaměstnání a sehnat nové, pro které má vzdělání, je v místě jejího bydliště těžké. Přiznala mně, že nechce odejít ze školství, že ráda učí a že i ty zlobivé děti, s nimiž to není lehké, má ráda.
Ve školách, ač se tvrdí, že žáci se vychovávají mnohem progresívněji, než tomu bylo v minulosti, vládne jedině správná pravda. Tvrdit něco ze své hlavy, co neodpovídá tzv. státní politice, znamená vystavovat se problémům. To se týká nejen učitelů, ale i u samotných žáků. Tak se lidé od mládí vychovávají k přetvářce, zvláště, jsou-li rodiče jiného názoru a doma vychovávají své potomky jinak. Kvůli známkám, naději na další vyšší vzdělávání, se tedy ve škole jejich potomci musí přizpůsobovat. Nedivme se, že v hlavě mívají zmatek a že se přetvářka později stává součástí života této generace. Zároveň se pak vychovává generace, která není schopna pochopit jinak myslící či chápat názory předchozích generací. Těžko se pak takto vychovaným lidem vykládá, že bez toho, co vymysleli jejich předci, by neměli právě oni na čem stavět svůj život, své skutečné plány nebo své vzdušné zámky.
Je mi líto generace vychované na individualismu, která chápe jen sama sebe a pro své zájmy je schopna obětovat i druhé. Je mi líto učitelů, kteří se bojí vyjádřit svůj názor, žáků, kteří jsou ohlupováni, stejně jako těch kuchařek, jejichž práce je ohodnocena tak bídně. Věřím, že tento režim, který je schopen obětovat nás ostatní jen pro svou patologickou nenávist, v příštích volbách padne a že si zase budeme moci vydechnout.
Nadějné je, že se stále častěji objevují názory a postoje lidí odlišující se od jediné pravdy hlásané zejména Českou televizí. Zhoršující se ekonomická realita státu bude inspirovat nemálo lidí k samostatnému myšlení a hledání cest pro pozitivní změnu.
Václav Šenkýř