Sklidili by dlouhý potlesk

Mnoho informací o výsledku jednání států NATO v Ankaře nemáme. Jen jedno víme, že je třeba zbrojit a zase zbrojit. To představitelé zemí Aliance mohli dohodnout i přes telefon a ušetřili by za přesun a pobyt v Turecku. Kvůli tomu se jistě nemusila u nás ani uskutečnit zbytečná show o ego českého prezidenta. Zřejmě je však tak silné, že nesnese, aby se někdo jiný stal vedoucím české delegace. Připomíná tak Donalda Trumpa, který je stejně sebestředný a měl by zřejmě být již dávno psychiatricky vyšetřen.

Co tedy přinesl zmíněný summit? Červený koberec pro premiéra i pro prezidenta. Posezení u večerního stolu s těmi, kteří byli našim představitelům přiděleni a diskuse při jídle o ničem. Neumím si představit, že by se při tom lidé, i když jde o představitele států, bavili o navýšení počtů vojáků anebo plánovali, jaké vyhlásit další sankce na Evropě ne spřátelenou zemi. I politici bývají většinou normální, přestože o duševním zdraví některých si dovoluji pochybovat. Tak se mluví o zdraví, jak rostou děti či vnoučata a třeba o postoji k umělé inteligenci. Žádná kontroverze, žádné probírání postojů. To je jen pro to, aby média měla o čem psát a zdůvodnění, proč je večeře tak důležitá. Navíc jde přece o ego vedoucích výprav. Je to další jejich červený koberec zdůrazňující jejich důležitost.

Důležitá jsou jistě náhodná setkání představitelů zemí. Opět si však myslím, že těžko při takové cigaretové pauze některý představitel po podání rukou vyhrkl na toho druhého, zda už sehnal dobrovolníky pro svou skomírající armádu, nebo se ho přímo zeptal, kolik peněz dá na Ukrajinu. Na takové otázky se se skleničkou v ruce odpovídá totiž těžko.

Peníze na Ukrajinu se totiž projednávají jistě v předstihu a jde jen o to je na shromáždění všech odsouhlasit nebo vyslovit při konečném schvalování své výhrady. Pokud je pravdou, že tři země a mezi nimi i Česko, se odmítly na další zbraňové peněžní půjčce Kyjevu podílet a je mezi nimi také naše zem, hluboce se skláním před Babišem.

Zatím jsem, kromě záběrů z příjezdu naší delegace a prezidenta Pavla, neviděla nic podstatného, co by znamenalo posun v dění v Evropě a ve světě. Možnost míru na východě Evropy a na Blízkém východě projednávána nebyla. Naopak. Prezident Trump volal po dalším zbrojení a vydával se za zachránce světa. Kritizoval jednu nejmenovanou zemi za nedodržování závazku. Podle Petra Pavla, jak řekl na jednom ze svých setkání se studenty, měl na mysli nás, podle všech ostatních šlo o Španělsko. Možná tedy, že v jeho případě jde nejen o psychiatrické vyšetření, ale také o ušní.

Osobně si myslím, že další summit by se napříště měl věnovat tématu, jak zastavit všechny války a nechat lidi opravdu žít podle toho, jak chtějí a jak je zvykem u nich doma. Myslím, že politici, kteří by to prosadili, by sklidili ve všech zemích Evropy a zřejmě i světa dlouhý potlesk.

Kateřina Jirousová