Podle oficiálních údajů žije v České republice kolem jednoho miliónu lidi pod hranicí příjmové chudoby. Neoficiálně to bude určitě ještě více. Ale i ten milión je alarmující počet. Platforma pro minimální důstojnou mzdu v těchto dnech prezentovala aktuální údaje, podle kterých by výše minimální mzdy (Platforma to definuje jako »důstojnou« mzdu) k bezproblémovému zajištění základních životních potřeb měla činit 34 977 Kč a pro Prahu 41 233 Kč. Jaká je skutečnost? Novou výši minimální mzdy stanovila loni v listopadu vláda, když vydala nové nařízení, kterým se minimální mzda k 1. 1. 2022 změnila. Došlo ke zvýšení základní sazby minimální mzdy o 1000 Kč na 16 200 Kč za měsíc. Jak sami vidíte, propast mezi reálnou potřebou a skutečností je obrovský.
Jinak řečeno – krutě nás dohnala 90. léta minulého století, kdy polistopadový establishment nastavil systém monstrózní polarizace společnosti, jenž postupem doby stvořil hrstku bohatých elit (miliardářů), milión chudých (oficiálně) a další milióny těch, kteří sice mají na základní životní potřeby, ale na nic dalšího jim už nezbývá – tedy nějak přežívají s tím, že mají kde bydlet a nehladoví. Toto je konkrétní výsledek polistopadového demokratizačního procesu, jenž z prosperující země s nulovou chudobou a nulovou nezaměstnaností udělal skanzen nefalšované geopolitické tvořivosti ne nepodobný těm, které po sobě zanechala a zanechává (ta tvořivost) třeba na africkém kontinentu.
Nějaké jednorázové příspěvky, ať už v jakékoli výši (teď se hovoří o částce 5 tisíc), nejsou ničím jiným, než výrazem ostudného pohrdání vládních figur občany této země. »Tu máte, a buďte zticha, taky jste nemuseli dostat nic…«
Už jednou jsem tu zmínila 90. léta, a také jimi skončím… V těch časech tu pobýval profesor Fordhamské univerzity Milan Zelený. To jméno mnohým z vás jistě nebude neznámé. On tehdy navrhoval, aby se začínajícím podnikatelům poskytly třeba i nevratné úvěry za podmínky, že v průběhu jasně daného období prokáží, že tento úvěr skutečně investovali do rozvoje podnikatelských aktivit s pozitivním dopadem na finanční a sociální jistoty svých zaměstnanců. Tehdejší vládnoucí klika ho odsud více méně vyštvala. A jako to dopadlo, víme. Z úvěrů se pořizovala drahá auta, luxusní vybavení do kanceláří, exotické dovolené, jachty atd., atd., a když přišlo na splácení, zazněla ona kouzelná věta – »sorry, nemám, nezdařil se podnikatelský záměr.« A jelo se dál. Beztrestně. Proto se dnes nepozastavujme nad tím, že v České republice milión občanů živoří a další milióny se potácejí od výplaty k výplatě.
Marie Krejčíková