Dovolte mi krátké víkendové zamyšlení. I kdybyste nedovolili, stejně se zamyslím… (to je vtip). Přemýšlím o tom, kudy chodím, a i když nechodím. Vsedě, vleže, pořád na to musím myslet.
Celý život poctivě pracuji. Platím daně. Odvádím sociální a zdravotní. Vychovali jsme s manželkou tři děti, které se také živí poctivě. Nikdy jsem státu nedlužil ani haléř, když ještě byly… Chci tím říct, že jsem nikdy nedlužil nic. A to je mi šedesát pryč. Co se materiálního a finanční zajištění týká, mám v podstatě hovno, nic natolik velkého, co by mě zbavovalo strachu z blízké budoucnosti. Protože jsem nekradl, nepodváděl a neuměl říct NE, když po mně někdo něco chtěl zdarma.
A těch, kteří slibovali hory doly a ve finále se ke mně neznali, těch je taky dost. Vesměs kamarádů – kdysi…, bývalých – dnes. A v tom super finále mě ještě brutálně okrádá stát! Vlastní stát.
JAKÝM PRÁVEM? – táži se. Kdo dal kdejakému zmetkovi (např. s falešnými brýlemi bez dioptrií) právo s mými penězi kupčit kdesi na nějaké podělané Ukrajině či živit jimi nějaké podělané migranty odkudsi od rovníku?
JAKÝM PRÁVEM mně někdo ničí a bere můj vlastní život, který mně nedal, notabene když jsem ani jednoho z těch gaunerů nevolil?
JAKÝM PRÁVEM o mně rozhoduje grázl, notabene v cizím zájmu? Tohle prostě nikdy nepochopím.
Toto je tedy ta demokracie? Přizpůsobit se dementní většině, držet hubu a krok a poslušně se nechat okrádat? Do hajzlu s vámi se všemi – s prominutím. Něco se prostě slušně sdělit nedá. A to pořád slušný jsem. Poslal bych je s chutí jinam, třeba na něco (rád a gratis v akci »Z« pomohu při stavbě). Prostě tam, kam po zásluze patří.
Víte, co je demokracie doopravdy? Když si hrstka na chvíli vyvolených těmi nastálo vyvolenými zvolená jakože hlasem lidu ve svobodných volbách uzurpuje vaše životy ve prospěch a na příkaz těch nastálo vyvolených. Všech těch Nathanů, Davidů a jejich kumpánů. Žádná jiná demokracie v reálu nikdy neexistovala – možná vznosně v učebnicích, ale to je jako by nic nebylo, to je dobré tak akorát, aby se např. v době minulé Havlovy bláboly měly o co opřít, z čeho vycházet a nač odkazovat. V každodenní praxi DEMOKRACIE = KRÁDEŽ LIDSKÝCH ŽIVOTŮ. ONI z našich životů žijí. Nebýt našich životů, ONI by nebyli.
Koho by stříleli na válečných polích ve prospěch zbrojního průmyslu?
Koho by očkovali jedovatými vakcínami ve prospěch farmaceutického průmyslu?
Koho by okrádali ve prospěch vlastního, osobního byznysu?
I vám z toho čiší ten gigantický paradox, že totiž ONI potřebují nás, ONI by bez nás obyčejných lidí nebyli nic? My, obyčejní, my je vůbec nepotřebujeme. A přesto, nebo právě proto, my jsme v tom hajzlu a ONI nás zaživa pohřbívají. Nepotřební (ONI) pohřbívají potřebné (nás) – až sem svět dospěl. Taková je situační zpráva o stavu lidstva, mnou sepsaná v dubnu 2024.
Dušan Sedlák
Diskuze je uzavřena.