To je hláška hokejistů, fotbalistů, prostě sportovců, kde se hraje o branky, koše, či něco takového. Myslím si, že by se to s úspěchem mohlo promítnout i do politiky. Ono totiž dát gól, chce notnou dávku odvahy. Není možné být alibistou »co kdybych se netrefil«. Chce to mít bojovné srdce.
Takovým politikem s bojovným srdcem je Viktor Orbán. »Dal nejdříve gól« Georgi Sorosovi, který v Maďarsku připravoval na své středoevropské univerzitě, či jak se ten ústav jmenoval, budoucí kádry, kteří by mu »zakroutili« v budoucnosti krkem. Udělal krátký proces. Neohlížel se na to, co tomu řekne světová novinářská obec a neohroženě Sorosovo dítko ze země vypudil.
Nevím, jak je to v Maďarsku s médii. Ale zřejmě tam asi nebylo možné, aby někoho, který s přehledem a nadpoloviční většinou vyhrával volby, neustále veřejnoprávní média dehonestovala, tak jak to bylo u nás.
Orbánovi i nyní jde především o blaho Maďarů. Ví, že se musí postavit třeba proti celé EU v zájmu svých občanů. Tvrdě nesouhlasí s embargem na ruskou ropu a nekličkuje prostřednictvím nějakých odkladů na rok, dva, či tři. Prostě maďarské rafinerie jsou stavěné na ruskou ropu a není žádný důvod ji odmítat, protože to není užitečné pro zemi, jejímž je premiérem. Orbán se nebojí dávat góly, a tudíž s přehledem vítězí.
Jak to je u nás? Veřejnoprávní média neustále bombardovala bývalého premiéra Babiše. Nebylo týdne, aby se na Babiše neútočilo hlava nehlava. Mnohé útoky byly naprosto nepodložené, jenom snůška nenávisti. Toto sám povídá bývalý premiér. Ovšem neříká další věci.
Měl obrovskou převahu v Poslanecké sněmovně, která jmenuje radu České televize. Bylo v jeho silách postupně radu vyměnit tak, aby veřejnoprávní televize byla objektivní a vyvážená. Dokonce se nepostavil za jedinou radní, která se snažila, aby bylo financování této instituce, placené občany, průhledné. Aby byly odkryty toky peněz, výše platů a honorářů oblíbenců těch, co nám vládnou nyní. Nevím, proč se tak nestalo.
Rada České televize nemá možnost zasahovat do programu, má však možnost odvolat ředitele a zvolit ředitele nového, který by si udělal pořádek tak, aby tato instituce byla skutečně reprezentantem těch, kteří ji financují, to jest občanů ČR.
Kdyby voliči nebyli neustále masírováni nenávistnou rétorikou z obrazovky ČT, tak by ani zásah předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetské do změny procentuálních počtů pro vícečetné koalice nemusel znamenat pro hnutí ANO nemožnost sestavit vládu.
Já sám jsem před volbami jezdil s bannery, které se věší na ploty soukromých objektů. A majitelé těchto plotů mi to povolovali, pokud to není pro Babiše. A když jsem se ptal, proč by to nemohlo být pro Babiše, tak mi říkali, že jej nesnáší. Nikdo mi nemohl odpověď na mou otázku, proč jej nesnáší nějakou relevantní odpověď. Prostě jej nesnáší. A čím to bylo způsobeno? Neustálou masírkou vypouštěnou z obrazovky ČT.
Současná vláda dělá mnohdy stejné věci, např. nouzový stav, prodlužovaný do nekonečna, i když není pandemie. České televizi to nyní ale nevadí. Ovšem když to bylo za Babiše, tak to bylo ryku. Andrej Babiš měl být razantnější. Prostě nedával góly, tak góly inkasoval.
A ještě něco. Prezident Zeman mu dal šanci po vyhlášení výsledků voleb, aby jako vítězná strana postavil vládu. Neuznával onu změnu v prospěch současné vlády, kterou v průběhu doby mezi vyhlášením voleb a jejich konáním, rozsudkem vyhlásil Ústavní soud. Přidržíme-li se sportovní terminologie, stalo se tak v průběhu zápasu. ANO mohlo totiž sestavit menšinovou vládu a čekat na rozpory v té velké pětikoalici. Bylo na ně slušně zaděláno. Už kroužkování voličů STAN v neprospěch Pirátů. A nyní se projevuje rozpor mezi ODS, která chce o rok dříve dosáhnou 2 % HDP ve vyzbrojení naší armády, kdežto STAN by posílil policii. Myslím si, že by to pro naše občany bylo mnohem příznivější, než je tomu nyní.
A to už nepíšu o tom, že kdyby se ANO zachovalo stejně jako SPOLU, a vzalo do koalice ČSSD, Přísahu i nakonec KSČM, která předchozí vládu tolerovala, tak mohl mít Andrej Babiš daleko větší rezervoár poslaneckých hlasů, než nynějších 108, které má pětikoalice. Ve fotbale je nutné nejenom se honit za míčem, ale mít nějakou sofistikovanou strategii. A to před loňskými parlamentními volbami prostě ANO nemělo. A mohlo to být úplně jinak. Ale jak se říká, na kdyby se nehraje, a tak musíme čekat tři a půl roku do příštích voleb.
Petr Hannig, předseda Rozumných
Diskuze je uzavřena.