Radit bude i Danuša. Důchodoví aspiranti, třeste se!

Prezident bývalé České republiky Petr Pavel představil svůj poradní tým. Potěšilo mě, že aspoň mezi externími rádci se ocitla i generálova sokyně z předvolebních zákopů Danuše Nerudová. Někdejší důstojník Varšavské smlouvy s ní chce řešit témata důchodové reformy. Utéct lze sice před lecčím, ale zrovna před důchodem se prchá blbě. Jinak bych emigroval okamžitě. Jestli totiž paní Danuša hodlá luštit tuhle tajenku stejně, jako v předvolební kampani uměla vyjmenovat jednotlivá pohlaví kromě těch dvou odpradávna základních (třetí, čtvrté, páté… – vzpomínáte ještě, ne? – kdyby ne, osvěžte si paměť.), to pak jako potěš koště.

Zde nabízím doslovný přepis onoho rádiového rozhovoru, jenž bezpochyby vešel do pohlavních dějin.

Moderátor: Kolik existuje pohlaví, podle vás?

Danuše: Většinová společnost se shodne na tom, že existují dvě, ale myslím si, že bychom měli respektovat, že jsou v naší společnosti minority, které mají jiné pohlaví a že bychom to prostě měli akceptovat.

Moderátor: A jaké myslíte jiné pohlaví?

Danuše: No tak třetí, čtvrté, páté… já už nevím, kolik v tuto chvíli jich je, ale pro mě není důležitý, kolik jich je, ale pro mě je důležitý, aby většinová společnost tady toto akceptovala a nenálepkovala tyhle lidi, protože nálepkování je to nejhorší, co v tuto chvíli můžeme ve společnosti dělat.

Pojďme si nyní – nemyslím, že až tolik vzdáleně od toho, co záhy nastane – trochu zafantazírovat, a sice jak nám naša Danuša (ne)onálepkuje důchodce.

Moderátor: Kolik existuje důchodců, podle vás?

Danuše: Většinová společnost se shodne na tom, že jich existuje hodně, ale myslím si, že bychom měli respektovat, že jsou v naší společnosti minority, které důchodce nemají a že bychom to prostě měli akceptovat.

Moderátor: A jaké myslíte ty minority bez důchodců?

Danuše: No tak třetí, čtvrtou, pátou… já už nevím, kolik v tuto chvíli jich je, ale pro mě není důležitý, kolik jich je, ale pro mě je důležitý, aby většinová společnost tady toto akceptovala a nenálepkovala tyhle lidi, že se ani v 90 letech nepovažují za důchodce, protože nálepkování je to nejhorší, co v tuto chvíli můžeme ve společnosti dělat.

Vidíte? Změnil jsem jen pár slov – 98,5 procenta oněch hlubokých základních idejí z toho původního, pohlavního interview, zůstalo v neporušené podobě zachováno. Jaká je to ale ta naša Danuša vizionářka, jak dokonalý mustr odpovědí na všechno stvořila doslova v pár vteřinách. Měl-li bych čím, s»m«eknul bych (to »m« tam není chyba…, i když původně jsem ho vypustit chtěl).

Pavel Votruba

Související články

2 KOMENTÁŘŮ

  1. Věk odchodu do důchodu by měl být vrácen na 60 let u mužů a podle počtu dětí u žen. V případě všech ostatních pohlaví to klidně může být těch 68 let. Zdroje jsou, vzhledem k obrovskému růstu produktivity výroby, pouze jsou špatně rozdělovány. A pracující mají nárok na slušný důchod v rozumném věku, vždyť celý život platí do systému velkou část svých příjmů.

Zanechte komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here

- Advertisement -

Poslední zprávy