Purkyně Karel a druzí

Včera tomu bylo 190 let, co se ve Vratislavi (15. března 1834) v rodině profesora Jana E. Purkyně, narodil syn Karel. Pro vědu neměl nadání, ale pro malířství přímo plné hrsti, přesto pro jeho nedokončená studia a jistou svéhlavost nikdo nepočítal, že by jednou mohl se postavit do první řady našich výtvarných umělců a ještě jednou proslavit tak velice jméno Purkyně. On to však dokázal, i když se vlastně jen mihnul na Akademii, v Mnichově na proslavené umělecké škole a v Paříži u profesora Coutura. Raději mířil za renesančními mistry Itálie, i když ani je nechtěl ve svých vlastních dílech napodobovat.

Napsal jsem, že se klidně mohl postavit do přední řady českých malířů, hned vedle Josefa Mánesa a třeba sochaře Václava Levého, ostatně jeho pozdější osobní přátele. Popírá to někdo? Pak nikdy neviděl jeho Podobiznu kováře Jecha, Sovu pálenou, Čtenářku, Podobiznu rodiny, Boulogneský lesík, Býka v krajině nebo některou z jeho podobizen.

Škoda, že zemřel tak brzy. Bylo mu teprve třicet čtyři let… a právě zde bych se rád zastavil. Je totiž nemálo velikánů, kteří, kdyby mohli žít delší životy, by nám zanechali ještě další významný odkaz a díla, která by zcela jistě se mohla skvět v těch nejpřednějších světových galeriích. Některým život zkrátily nemoci, na něž v jejich době nebyl lék anebo jsme nenašli způsob, jak je léči. Jiné nám vzala válka – to byly ty nejzbytečnější oběti. Umírat v zájmu jiných je zločin. Nikoli těch, co padli, ale těch, kteří je pod různými záminkami, hesly plnými lží a často i pod státními prapory, které nemají nic společného se skutečným vlastenectvím, do takových válek poslali. Ti, co padli, jsou hrdinové, ti, co je poslali na smrt by měli být postaveni ještě před tím, než mohou posílat na smrt, před soud a nikdy nevpuštěni mezi slušné lidi.

Nejen Karel Purkyně nám mohl zanechat více svých děl, ale i především ti, co si je za cíl vybrala válka, Jindřich Prucha a Herbert Masaryk, Josef Čapek a Jaroslav Král, Karel Fleischmann a Bedřich Fritta, František Zelenka a Mořic Nágl…

Nyní prý je tomu jinak. Lidé donedávna nemuseli umírat mladí na banální nemoci a dokonce ani v zákopech front či doma či v ulicích, jako tomu bylo v Drážďanech nebo Hirošimy. Prý Babišův akcent na hrozbu válkou v prezidentských volbách byl jenom lživá propaganda.

Jenže věřte slovům z předvolebního klání v době, kdy jde o větší moc vítězů. Je totiž mnoho Maršálů (nebo Maršákek), kteří chtějí dobít svět a mít pomník v nějaké katedrále nebo na chodbě Kapitolu. Těch našich je víc než v jiných zemích světa.

Píši to nerad, protože naší země se to skutečně týká. Arogance, s jakou odmítla naše vláda jednání s vládou slovenskou, neukazuje jen na nedostatek schopnosti demokratického myšlení a pošlapání odkazu T.G.M., od výročí jeho narození uplynulo před několika dny sto sedmdesát čtyři let, ale na touhu stát se vůdcem světa. A to dokonce ve veřejně připravované válce. Napoleonovský komplex zachvátil totiž nejen premiéra, ale i prezidenta, který slovy »Jsem pro to, abychom hledali nové způsoby včetně pokračující diskuse o možné přítomnosti na Ukrajině« (5.března 2024)se přihlásil k vojenskému zapojení do války na Ukrajině, to znamená k účasti českých vojáků na zástupné válce Rusko-Spojené státy. Ostatně sám premiér už dokonce prostřednictvím médií emotivně vyhlásil, že »Jsme ve válce«. Jenže my ve válce nejsme. Ve válce jevláda a generál v.v., který je momentálně prezidentem. Ti chtějí naši zem vtáhnout na válečné pole. Bez ohledu na to, co nás, ty, kteří se nebudou moci skrýt do podzemí svých úřadů a vil, bude čekat. Znovu budou umírat lidé a navždy ničeny talenty, noví Pruchové a Masarykové, Čapkové a Králové, atd., atd., kteří by našemu národu mohli přinést ještě mnoho práce a děl, na něž by naši potomci mohli být pyšní. Ve válce, do níž většina obyvatel naší vlasti jít nechce, ale kam nás krok za krokem svou nebývalou angažovaností vtahují hradní a strakovští bombometčíci.

To přece nechceme!!!

Omlouvám se, že výročí malíře Karla Purkyněho mě zavedlo až k těmto myšlenkám, ale zřejmě jsou velmi aktuální.

Jaroslav Kojzar