Dnes a denně nás představitelé Evropské unie ubezpečují, jak efektivně fungují sankce Západu, jak se podařilo Rusko izolovat a jak ruská ekonomika neodvratně spěje do záhuby. Totéž se ostatně ozývá ze zámoří od vrcholných představitelů USA, co jiného by tedy evropští lídři měli říkat? Důkazy takových tvrzení se přitom nikdo z nich nezdržuje.
Konec konců, ani u nás se o slovech těchto »gigantů« přece nepochybuje. Jsou něčím jako zákon. Kdo má jiný názor, je ostrakizován. Přesvědčil se o tom zcela nedávno i maďarský premiér Viktor Orbán poté, co označil strategii Západu za nefunkční a upozornil, že sankce postihují víc Evropu než Rusko. To si opravdu dovolil moc.
Tak se tedy podívejme, jak se ta ekonomika Ruska hroutí. Posledním zveřejněným ukazatelem je bilance běžného účtu, která je v podstatě nejkompletnějším měřítkem obchodu, protože nezahrnuje jen obchod se zbožím a službami, ale také tok investic a dalších plateb mezi Ruskem a světem.
Přebytek bilance běžného účtu Ruska se za leden až červenec letošního roku zvýšil více než trojnásobně na 166,6 miliardy dolarů (čtyři biliony korun) z 50,2 mld. USD ve stejném období loni. Vyplývá to z údajů, které aktuálně zveřejnila ruská centrální banka.
Rusko je tak na nejlepší cestě, aby za celý letošní rok vykázalo rekordní přebytek bilance běžného účtu. Dovoz zboží a služeb totiž právě kvůli západním sankcím klesl a Rusové ho nahrazují domácí produkcí, což už začali dělat v roce 2014 v souvislosti se sankcemi po připojení Krymu, zatímco příjmy země z vývozu komodit díky vysokým cenám zejména plynu a ropy prudce vzrostly. Přebytek běžného účtu je pak navíc hlavním pohonem oživení rublu.
Nějak mi z toho nevyplývá, že Rusko je stále více izolované, nikdo s ním nechce nic mít a spěje k bankrotu.
Komu by to ale nestačilo, připomeňme červencový komentář Mezinárodního měnového fondu, v němž se konstatovalo, že ruská ekonomika navzdory sankcím zvládá situaci lépe, než se čekalo. Hlavní ekonom MMF Pierre-Olivier Gournchas uvedl, že důležitým důvodem, proč pokles nebude tak silný, jak se očekávalo, bylo to, že ruská centrální banka a ruští politici dokázali odvrátit bankovní paniku nebo finanční kolaps po zavedení prvních sankcí. Navíc rostoucí ceny energií poskytují ruské ekonomice obrovské příjmy.
A když půjdeme ještě o pár měsíců zpět, snad si vzpomenete, jak se hovořilo o platební neschopnosti Ruska. Mezinárodní ratingová agentura Moody’s Investors Service ji dokonce formálně vyhlásila s odůvodněním, že věřitelé Ruska nedostali na účet platbu úroků. Moskva ale peníze na zaplacení nejen, že měla, ale také je odeslala. Věřitelé je však nedostali kvůli západním sankcím. Předpovídala se jejich bouřlivá reakce, hromadné žaloby, degradace Ruska na zemi, která není schopna plnit své závazky. Nějak k tomu ale nedošlo. Investoři si totiž nehodlají zavřít dveře k možnosti, získat v budoucnu alespoň část svých pohledávek zpět. Naše mainstreamová média nicméně zůstala u konstatování, že Rusko je v platební neschopnosti, tedy na pokraji kolapsu.
Ona řada vyhlašovaných sankcí také působí až směšně. Například ty, které míří na ruské oligarchy. Západ vsadil na to, že když se jim sáhne na jejich majetky, začnou revoltovat a svrhnou Putina, nebo ho alespoň donutí změnit plány. Z jeho pohledu to samozřejmě má logiku, například ve Spojených státech, kde obří zbrojařské, farmaceutické, olejářské nebo technologické firmy spolu s Wall Streetem rozhodují o tom, kdo bude prezidentem a jaké bude mít mantinely, by to zmíněný efekt asi mělo. Rusko ale není »demokratická« a »svobodná« země v západním pojetí, rozhodující slovo zde mají volení politici a Putin své oligarchy zvládá.
Takže milý »demokratický« a »svobodný« Západe, ty, k němuž se naši současní představitelé tak hrdě hlásí, pokračuj ve vymýšlení dalších podobných sankcí, ať je ta past připravovaná pro Rusko dost hluboká. A dál si nedělej hlavu s tím, co se říká, totiž že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá…
Ivan Cinka