Opravdu mě baví, jak se po 11. 3. všude řeší mé jméno, co jsem a kdo jsem. Většinou tyto zasvěcené rozbory provádí lidé, kteří mě buď v životě neviděli, nebo mě znají jen zcela povrchně.
Aktuálně mi chodí půlka zpráv, že jsem proruský a druhá půlka, že jsem protiruský. Pak si vyberte.
Osobně jsem ale za to rád, neboť to v podstatě dokazuje, že nejsem ani jedno ani druhé a že má pozice je striktně pročeská, což překáží jak táboru nekriticky proukrajinskému, tak i táboru nekriticky proruskému.
Já si totiž skutečně myslím, že na naše ulice nepatří ani symboly Azovu, Pravého sektoru či Karpatské Siče, ale ani emblémy Wagnerovy skupiny.
Tou správnou reakcí na současný extrém v podobě adorace či alespoň tolerance ukrajinského nacionalismu s evidentním nacistickým podtextem, není odpověď v podobě stejně vychýleného obdivu k wagnerovcům, nýbrž sebevědomý přístup spočívající ve zdůraznění české, moravské a slezské státnosti. Tedy jednoduše řečeno hrdé vztyčení naší státní zástavy.
Ti, kdo mě sledují, již moc dobře vědí, že se odmítám servilně klanět Washingtonu, Bruselu či Kyjevu, avšak stejně tak se nebudu klanět Moskvě či Pekingu.
Silný a sebevědomý stát neprovádí sebedefinici příklonem k jedné či k druhé straně, nýbrž apelem na vlastní historii, tradice, morální hodnoty a jasně stanovené národní zájmy.
Jsem bytostně přesvědčen, že jsme významnou zemí, v níž žijí výjimeční lidé, kteří nemusí nikoho následovat, nýbrž mají na to, aby sami udávali směr.
Ten, kdo chce vést, nesleduje to, za kým má jít, ale sebevědomě razí svoji vlastní cestu.
Proto vzkazuji všem, kteří nálepkují ostatní podle jejich postoje k jiným státům, že přístup jich všech je pouze degradací české státnosti a svrchovanosti.
Odhoďme tuhle naši tradiční vlastnost, že se definujeme podle vztahu k té či oné zemi – neboť to je přesně to, co nás neustále drží v područí Berlína, Moskvy či Bruselu.
My jsme přece hrdá země, která má veškeré předpoklady k tomu, aby udržovala přátelské vztahy se všemi, ale svoji cestu si určovala sebevědomě sama.
Za sebe všem vzkazuji, že si mě můžete řešit, jak chcete, a dávat mi jakoukoliv nálepku, kterou si vymyslíte, ale já mám jen jednu vlajku, před kterou jsem ochoten kdykoliv a kdekoliv pokleknout.
A tou je vlajka České republiky.
Jindřich Rajchl, předseda PRO
Rajchl je s tou levicovostí nedůvěryhodný, když odmítl na svých demonstracích KSČM. Rajchl se ještě neprojevuje naplno. Na jeho demonstraci bych nešel, když vidím koho tam Rajchl nechává mluvit, někteří jeho řečníci jsou dobře provaření.
Hezky receno, kazdopadne p.Rajchl vi co chce cesky lid slyset.