Progresivistická sociální demokracie z Lidového domu

Dlouhodobě kritizuji – ne tedy až posledních 14 dní – Šmardovu a Petříčkovu SOCDEM z Lidového domu. Jsou vlastně rusofóbní, sinofóbní, babišofóbní a komunistožroutskou politickou stranou, která je vlastně jenom ozvěnou té strany, která byla za mého vedení nejsilnější politickou stranou v zemi. Výkony pánů a dam v čele té strany jsou opravdu ostudné.

To, co jsem ale viděl na videu, na kterém klábosilo několik účastníků jakési diskuze o zahraniční politice, překonalo ovšem veškeré mé negativní očekávání. Představa, že jeden z čelných funkcionářů Lidového domu, Luboš Zaorálek, ostatně muž dosti komfortních názorů, bude odstaven nýmandem jménem Petříček od mikrofonu pod průhlednou záminkou, že kecá moc dlouho, je silná káva. Nevzpomínám si, že by v běžné diskusi při podobných akcích bylo obvyklé, že je někomu za trest odebrán mikrofon. Obávám se ovšem, že to »trestání« přišlo nikoliv proto, že Luboš dlouho kecal, ale pro to, co kecal.

Nekriticky proamerická skupina funkcionářů Lidového domu, k níž Petříček patří, není ochotná připustit ani zmínku o tom, že by snad Spojené státy a Západ měly spoluodpovědnost za vznik válečného konfliktu na Ukrajině. Hoši a děvčata mají prostě výběrově špatnou paměť. Před 22. únorem 2022, kdy byla zahájena ruská invaze na Ukrajinu, Rusko dlouho vyjednávalo se západními lídry ohledně svých bezpečnostních zájmů. Veřejně sdělovalo, že je pro ně nepřijatelné, aby se Ukrajina stala členem NATO.

Z druhé strany následoval hurónský smích, co nám to ti Rusové budou žvanit. Oni nemají přece žádné právo mít nějaké své bezpečnostní zájmy. Chtěl bych vidět, co by dělaly Spojené státy v případě, že by se např. Mexiko rozhodlo uzavřít bezpečnostní smlouvu s Čínou nebo Ruskem nebo dokonce s oběma těmito zeměmi. Reagovali by podobně. Důrazným diplomatickým jednáním. Asi ne vojenskou intervencí, ale zapojením tvrdých sankcí vůči mexické ekonomice, které by byly pochopitelně velmi citelné. Tedy, s ohledem na vysokou propojenost mexické ekonomiky na tu americkou.

Koneckonců, zažili jsme – já tedy jako malý kluk – co dělali Američané, když Rusové dovezli v roce 1962 na Kubu balistické rakety s jadernými hlavicemi. Došlo málem k třetí světové válce. Rusové tedy mají pocit, že bojují na Ukrajině za své bezpečnostní zájmy. Můžeme si o tom myslet, co chceme, ale z jejich strany je to legitimní důvod. To ale »americká strana« v rámci soc. dem, vč. J. Landovského, presumptivního šéfa Aspenu ČR, neakceptuje.

Kdo vlastně tvoří tu americkou stranu v soc. dem.? Je to samozřejmě předseda strany Šmarda, ale pak také lidé typu Pocheho, Štefana, Ostré, Petříčka a další. Jinak řečeno, pokud by se snad povedlo nějakým zázrakem obměnit vedení strany na říjnovém sjezdu soc. dem., neznamenalo by to pro politiku této strany vlastně vůbec nic. K žádné změně směřování politiky by nedošlo. Prostě, ta soc. dem. Lidového domu je tak prošpikovaná lidmi s »kladným vztahem« ke Spojeným státům a k jejich agresivní politice, že změna je prakticky nemožná. Lituju Zaorálka a další, kteří, i přes jejich jistý oportunismus, jsou schopni produkovat jiné názory, ale nemají prostě šanci je uplatnit.

Progresivistická soc. dem., ve které se dokonce omezují i elementární demokratická pravidla, jak to předvedl Petříček, směřuje nezadržitelně v křečích chaosu ke svému konci.

Jiří Paroubek