Politická scéna v Česku právě získala novou vrstvu fascinace. Bývalý osvětový vůdce, předseda vlády a profesor Petr Fiala oznámil svou kandidaturu na prezidenta. Prý ho k tomu vyzývají tajemné hlasy, které pořád slyší. A jak sám zdůvodnil své rozhodnutí, jde o naprosto jasný a srozumitelný plán: »A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to i ten lid to žádá taky… my plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jako kůl v plotě…«
Ano, čtete správně. Fiala, mistr souvětí a vášnivý obhájce vedoucí úlohy SPOLU, zjevně věří, že klíčem k prezidentské funkcionalitě je nejen »nebýt kůlem v plotě«, ale také dokonale synchronizovat svou vůli s lidovou vůlí – ideálně tak, aby lid vůbec poznal, že tu vůli má.
Z tajných pasáží jeho interní zprávy o stavu Česka je patrné, že proces demokracie je podle profesora složitý a plný nástrah: »To není jednoduchý proces ta demokracie. Není. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná, a proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé, jako Putin a Babiš, a vypadají přitom jako přátelé, určitou dobu.«
V praxi to znamená, že každý volič, který se při rozhodování o Fialově prezidentské kandidatuře cítí zmaten, může mít klid: nejste sami. Dokonce ani profesor Fiala neví úplně jistě, jak to všechno funguje, ale prý mu to říkají ty tajemné hlasy. Ale kdo potřebuje jasné instrukce, když lze působit jako »vedoucí úloha« a přitom plnit »vůli lidu«, aniž by někdo přesně věděl, co ta vůle vlastně je?
Experti již začali analyzovat tento nový fenomén »„politického souvětí«, které kombinuje sofistikovanou filozofii s neodolatelným šarmem nepochopitelného: zdá se, že pravá cesta k prezidentskému úřadu nevede přes jasná prohlášení, ale přes sofistikovaný labyrint slov, kde se každý může ztratit a přitom cítit, že se ztratil spolu s lidem.
Takže pokud si někdo myslel, že česká prezidentská kampaň bude nudná, s tímto oznámením je jasné: zmatek, filozofie a kůly v plotě nás čekají na každém kroku.
Jan Klán