…to Fialovi vysvětluje naprosto jasně. Je s podivem, že toto profesor neví. Minimálně tak mluví, že neví, že to ale zjistí, že se zeptá, proč je Nutella v Německu levnější než v Česku, notabene ve větším balení.
Lukáš Kovanda je hlavní ekonom Trinity Bank, čili žádný dezolát, jak se dnes módně soudí lidé, kteří nevysílají spolu se SPOLU oficiální signály. Já si teď nebudu hrát na chytrého, že všemu rozumím, a raději už předám slovo nesrovnatelně povolanějšímu, a sice právě Lukáši Kovandovi (celý jeho komentář si můžete přečíst zde – doporučuji vřele).
»Češi se nechávají ‚odírat‘ jako žádný jiný národ v Evropě. Na své výplatnici totiž vidí nejmenší část hodnoty, kterou skutečně vytvoří. Konkrétně se jedná o zhruba 67 procent. Třeba Belgičané se ale mohou pochlubit výdělky, které takřka ze sta procent odpovídají hodnotě, kterou skutečně vytvoří. Poměrně vysokou část (93procentní či vyšší) toho, co skutečně odpracují, mají na svých výplatnicích také Francouzi, Slovinci, Rakušané, Španělé a Němci. … Pracovníci v Česku jsou na tom v dané statistice hůře dokonce i než jejich kolegové v dalších zemích Visegrádské čtyřky. Maďaři získávají ve výdělku 68 procent hodnoty, kterou svojí prací vytvoří, Slováci 70 procent a Poláci 85 procent. … Jedním z klíčových důvodů toho, proč čeští pracovníci vidí ve své výplatě relativně nejmenší část toho, co skutečně odpracují, je enormní odliv vytvořeného bohatství z Česka do zahraničí. K němu dochází zejména prostřednictvím odlivu stovek miliard korun ročně v podobě dividend tuzemských dceřiných firem vyplácených jejich matkám, sídlícím nejčastěji v západních zemích EU. Stovky miliard korun hodnoty odpracované a vytvořené na území Česka tak mizí ‚za kopečky‘ – místo na výplatnicích lidí v Česku končí na kontech zahraničních akcionářů matek tuzemských dceřiných společností. … Češi se nechávají ‚odírat‘, a ještě přitom ‚drží pusu a krok‘. Pro zahraniční firmy tak Česko stále představuje ‚oázu‘ poměrně levné, poslušné, nereptající a současně kvalifikované pracovní síly.«
Toto je výsledek čtyřiatřicetiletého budování tržní ekonomiky v České republice. Nikoli však náhodného, konaného v bezvědomí. Naopak. Cíleného a konaného při plném vědomí. Neboť nevědomě takto protistátně konat nelze. Úmysl je prokazatelný nade vší pochybnost. Je to stejné, jako kdyby lékař na operačním sále odstranil pacientovi z těla místo žlučníku srdce. Ani toto nelze učinit nevědomě. A ONI nám to srdce doslova brutálně vyrvali. I plíce, ledviny, játra… Byť hned po listopadu stačilo laparoskopicky odstranit ten žlučník. Tak nemocní jsme zase tehdy nebyli, aby nám vzali všechny životně důležité orgány… Ten žlučník by byl býval bohatě stačil a dnes jsme tu mohli vesele křepčit, vlastníce šťastný a spokojený život.
Robert Fish
Ty banány, ty za to stojí. 😛