Představte si, že by existovalo na světě pár firem nebo jedna, ten počet není podstatný, které/která by dokázaly/la vyrobit takové počítače, na které by se po desetiletí nemuselo sáhnout? Jako se třeba dříve vyráběly psací stroje nebo… nevím, napadá mě např. nábytek našich prarodičů, který byl tak bytelný, že se dědil z generací na generace a potvora furt ne a ne se rozpadnout.
Celá ta počítačová mašinérie je jeden obrovský byznys. Tak se prostě jeden rok vrhne na trh něco, ale ti vrhající už dávno dopředu vědí, co vrhnou na trh za rok za dva, za deset let apod. Samozřejmě budou na trh vrhat to, co s tím předcházejícím v žádném případě nebude, moderně řečeno, kompatibilní. Jistě, kdyby bylo, byznys by nedával žádný smysl. Tak se všechno za obrovské peníze vymění a chvíli se jede v rádoby v moderním módu, až ten zase záhy moderním býti přestane a celý tenhle kolotoč se jako na Matějské roztáčí znovu. Aby znovu vydělával. Takto jest lidstvo znásilňováno »mnógo ljet tomu nazad« (mám ráda ruštinu).
A lidstvo pokorně a zběsile inovuje a říká tomu pokrok. Není to pokrok, je to svinstvo. To samé, ale násobeno nekonečnem, platí pro farmaceutický průmysl. »Tak nám přestal fungovat covid,« řekla by posluhovačka panu Švejkovi. Přestalo být únosné neustále přesvědčovat lidi, že covid nezmizí ani po pěti, šesti, sedmi, osmi… prostě iks očkovacích dávkách. Tak se covid, co by komponent onoho počítače, vymění za komponent jiný – opičí neštovice, kdy vakcíny na covid samozřejmě nebudou kompatibilní s vakcínami na tuhle opičárnu a Pfizerové, Astra Zenecové, Modernové a spol. budou mít další skvělý kšeft.
Náš přízrak z opuštěného hřbitovu Flegr už jistě poslušně vysedává v lavici nějaké posluchárny, jsouce přeškolován s C na OP, a dychtivě hltá instrukce o nových tisících mrtvých v ulicích a rakvích tamtéž.
Nechci se rouhat, nicméně na opičí neštovice nepotřebujeme epidemiology a vakcinology, ale finančníky, aby ti na férovku zveřejnili, kolik lidí denně musí guru Jára vyděsit k smrti, aby si farmaceutické firmy (rozuměj výrobci vakcín) sáhly do posledního centu na plánované zisky. O ničem jiném to není. Opíchat lidstvo, aby bylo náležitě připraveno na poslední cestu. Britská spisovatelka Ruth Rendell napsala: »Nikdy neměj strach ze stínů. Prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo.«
Není tudíž proč báti se stínu budoucího opičího stratéga Flegra. Protože on žádné stíny ani házet nemůže, jak je hystericky vychrtlý… Taková figura stín nehodí. Fyzikálně to není možné, neboť zákon odrazu praví, že úhel odrazu rovná se úhlu dopadu. Avšak a logicky jen v případě, má-li se onen úhel odrazu od koho/čeho odrážet. U Járy nemá, takže světlo Rendellové nablízku je. Záleží na každém, zda ho chce vidět nebo se nechá převálcovat neviditelným Flegrovým stínem.
Marie Krejčíková