Dosluhující americký prezident Biden se rozhodl poněkud zkomplikovat situaci zvolenému americkému prezidentovi Trumpovi. Podle jednoho dobře informovaného listu, New York Times, prezident Biden souhlasí s tím, aby ukrajinská armáda používala americké rakety s doletem tři sta kilometrů k tomu, aby zasahovaly ruské území (dnes prý již vzlétly první rakety).
V západních médiích, včetně ČT a dalších českých mainstreamových médiích se okamžitě objevilo, že se jedná o odvetu za to, že Rusové povolali na ukrajinskou frontu kontingent deseti tisíc severokorejských vojáků. Je to velmi dětinské zdůvodnění. Deset tisíc severokorejských vojáků nepředstavuje v žádném případě ohrožení Ukrajiny či Západu, kvůli němuž by měly být použity jaderné zbraně. Tito vojáci, i kdyby to byli supermani, v zásadě nemohou změnit dynamiku současného válečného konfliktu, která je ve prospěch Ruska. Ostatně, západní mediální mainstream pochopitelně zapomíná, že je na Ukrajině v řadách ukrajinské armády zřejmě několikanásobek vojáků – žoldnéřů z nejrůznějších částí světa i ze zemí Západu.
Rakety, které dodávají Spojené státy a které zatím Ukrajinci nemohli použít k útokům do hloubi ruského území, si vyžadují americký servis, využití amerických naváděcích systémů a možná i fyzickou přítomnost amerických vojenských expertů. Totéž se dá říci o obdobných raketách britských, francouzských a třeba za čtvrt roku i německých. Tedy jinak řečeno, technologie i vojenští experti Západu jsou na ukrajinské straně fronty již přítomni.
Jásot, který přinesly informace o závažném rozhodnutí prezidenta Bidena o tom, že může dojít ke zvratu v rusko-ukrajinské válce, je silně předčasný. Jednak Ukrajina, ani Západ nemají kdovíjaké množství těchto raket. Kromě toho Rusové se jistě na tuto hrozbu připravili. Třeba i tím, že část potenciálních cílů prostě přemístili za tři sta kilometrovou vzdálenost, tedy z dosahu raket, vystřelovaných z ukrajinské strany. Včera jsem přihlížel, celkem náhodou, duelu mezi předsedkyní sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou a bývalým předsedou sněmovny za hnutí ANO Radkem Vondráčkem. Musím říct, že pan Vondráček projevil obdivuhodný klid při hysterických výlevech své oponentky. Předvedl také celou řadu velmi dobrých argumentů, proč je špatně, aby rakety s doletem do tři sta kilometrů zasahovaly do hloubky ruského území. Konec konců, nejlépe to vyjádřil jeden z blízkých spolupracovníků prezidenta Trumpa, Elon Musk. Ten řekl, že si toto rozhodnutí vynutí zrcadlovou reakci Ruska.
Co bylo nezávažnější, v argumentaci poslance Vondráčka bylo to, že jsme se s tímto rozhodnutím prezidenta Bidena přiblížili jadernému konfliktu mezi Západem a Ruskem. To ovšem Pekarová Adamová vehementně popírala. Že prý Rusové blafují. Zkrátka, jejich jaderné zbraně jsou jen papírový tygr.
Myslím, že se poslanec Vondráček měl zeptat své oponentky na jednu zásadní věc: »Jak to může tak dobře a jistě vědět, že Rusové nyní nepoužijí např. taktické jaderné zbraně?«
Stejnou lehkomyslnost, jako Pekarová Adamová, Biden, Starmer, Macron a šéf německé klerikální opozice März, prokázali před zahájením I. světové války politické elity Rakouska-Uherska, Německa, Ruska, Velké Británie i Francie. Nikdo z nich na konci června 1914, tedy po atentátu na rakouského následníka trůnu arcivévodu Ferdinanda, nepředpokládal, že během několika týdnů bude mezi několika evropskými velmocemi válečný stav a začnou na frontách i v zázemí umírat statisíce a postupně miliony lidí.
Jaderná katastrofa by byla ovšem válkou se stamiliony a miliardami obětí. Pekarová Adamová jen potvrdila, že na výkon své vysoké ústavní funkce nebyla a není dostatečně připravena.
Jiří Paroubek, předseda ČSSD
Diskuze je uzavřena.