Dvacátého května 1927 americký letec Lindberg po třiceti třech a půl hodinách přistál v Paříži. Byl to první let jediného pilota přes oceán. Také tomu odpovídala sláva a lidstvo si snad poprvé uvědomilo, že ho čeká ve zbytku století éra letectví. Tedy nikdo netušil, že jeho rozvoji ještě napomůže další, žel negativní podnět, tentokrát Druhá světová válka.
Po deseti letech – jsme u dnešního výročí – přeletěla posádka vedená Valerijem Čkalovem severní pól a po vzletu v Moskvě přistála za šedesát tři hodin a dvacet tři minut ve Vancouveru v americkém státě Washington. Byli – tedy Čkalov, druhý pilot Bajdukov a navigátor Beljakov, prvními lidmi, jimž se to podařilo. Všichni tři letci tak uletěli přes 12 000 kilometrů, byli šedesát tři hodiny a dvacet tři minuty ve vzduchu a stali se tak na čas i světovými rekordmany. Nebyl to však první rekordní let tohoto tria. O rok dříve, také to bylo v červnu, s letounem Tupolev ANT-25 uskutečnili let nad Severním mořem z Moskvy směrem na Petropavlovsk Kamčatskij a po otočce se vrátili zpět přes Jakutsk a Nikolajev. Urazili tak na jeden zátah 9374 kilometrů. A aby toho nebylo dost, v dalším následujícím letu si vzdálenost prodloužili a nad územím Sovětského svazu naletěli 12 411 kilometrů.
Co ovšem svět světem stojí – a zvláště pak v moderní době – posouvá se lidstvo dopředu rekordy. Napřed je vždycky rekord a pak jen nesnadné předání technické vymoženosti, s níž k němu došlo, lidstvu. Dnes se už nikdo nad dálkovými lety nepozastaví. Ani vystřelení nových kosmonautů na oběžnou dráhu, aby doplnili či vyměnili stávající posádku na stanici MIR, není nic, co by vzrušovalo čtenáře tisku nebo posluchače televizí. Od dob Gagarina, Titova a Glenna se to pro nás stalo normálním. Vystoupení Armstronga na Měsíci je sice něčím, co běžně nebylo zatím překonáno, ale sovětský Lunochod už své následovníky má. Čínský experiment přistát na odvrácené straně Měsíce se před nedávným časem povedl a tak i odtud lidstvo získalo důležité artefakty, a sondy na Mars a Venuši posunují nás zase o kus dál v poznání Vesmíru.
A tak lze pokračovat. Jen někdo vždycky musí být prvý. Byl jím Lindberg při samostatném přeletu oceánu, byli jím Čkalov, Bajdukov a Beljakov při svých tisícikilometrových letech a při přeletu Severního pólu. Byli jimi i Gagarin, Armstrong a čínská sonda vrátivší se po přistání z odvrácené strany Měsíce. Takové soutěže světu prospívají. Nikoli válka a válkychtivé činy. Ty vedou jenom k záhubě a vracejí lidstvo zpět.
Jaroslav Kojzar