Bourání pomníků a přejmenovávání všeho možného jakoby patřilo k dnešní době. Je jedno, jestli se jedná o bourání kvůli politickým sporům, kvůli kdysi tolik populárnímu otrokářství nebo kvůli »genderové vyváženosti«. S motivacemi, jak popřít minulost, se roztrhl pytel. Některé případy jsou vtipné, některé ale opravdu nebezpečné, protože jak se říká, kdo zapomene svou historii, je nucen si jí zopakovat…
Mezi ty nebezpečné se podle mne řadí záměr přejmenování ulice v Kyjevě v rámci »derusifikace« z Vatutinovy na Dmitro Hrycaje. Proč je to nebezpečné? Pojďme se tedy podívat na obě zmíněné osobnosti.
Předně sovětského generála Nikolaje Fjodoroviče Vatutina nejspíš není příliš nutné představovat. Jenom připomeňme, že byl jedním ze strůjců vítězství Sovětských vojsk u Stalingradu a u Kurska, a výrazně se tak podílel na celkové porážce nacistů. Pro své schopnosti byl německými generály přezdíván »šachista«. Za zmínku ještě stojí, že byl v roce 1944 při přepadení zabit Ukrajinskou povstaleckou armádou (tedy banderovci), ale o tom později.
A nyní Dmytro Hrycaj. Ten už u nás tolik známý není, ale i tak se do dějin zapsal celkem výrazně. Svou kariéru začal službou v polské armádě, netrvala ale dlouho. Za protipolské aktivity byl totiž už po pár letech zatčen a strávil dva roky v koncentračním táboře. Po návratu chvilku sekal dobrotu, ale po pěti letech se do koncentračního tábora podíval znovu, a vyšel z něj až po kapitulaci Polska před nacistickým Německem. Po celou dobu byl totiž členem ukrajinské polovojenské organizace zabývající se terorismem, která v meziválečném období působila ve východní Haliči.
Každopádně po jeho osvobození se mu kariéra rozjela naplno. Sice ho v jednu chvíli zatklo gestapo, z jeho spárů ovšem vyklouzl. Jeho kroky ho nakonec neomylně zavedly do Ukrajinské povstalecké armády po bok Stepana Bandery, a s Němci naopak začal spolupracovat. A ano, jedná se právě o onu organizaci, která měla na svědomí nejen smrt Vatutinovu, ale i statisíce mrtvých civilistů po celé východní Evropě. Hrycaj se zde stal organizátorem a vykonavatelem masových vražd polských civilistů, včetně nechvalně známého volyňského masakru, při němž bylo zlikvidováno nejméně 100 000 polských civilistů.
Není se tak co divit, že i mnoha Ukrajincům se příliš přejmenování ulice po něm nelíbí. Například šéf Sjednoceného židovského výboru Ukrajiny Eduard Dolinskij proti přejmenování protestuje. Varoval také, že by to mohlo mít skutečně negativní dopad na polsko-ukrajinské vztahy.
Jinak kyjevská městská rada ale návrh na přejmenování ulice jednoznačně podpořila. Ne, nacisté tedy očividně nemají na Ukrajině vliv…
A jen taková perlička na závěr. Hrycaj byl na sklonku války dopaden na československo-německé hranici při pokusu utéct na západ. Byl umístěn do Pankrácké věznice, kde se údajně následně oběsil. Ale minimálně třeba taková ukrajinská wikipedie tvrdí, že byl v pražské věznici umučen. Holt podle sebe soudím tebe.
Tomáš Cinka
Souhlasím, že záměr kyjevských radních „vymazat“ z historie generála Vatutina je debilita non plus ultra. Na druhé straně by Cinka junior měl ctít také historická fakta, jde o jeho tvrzení „Jeho kroky (Hrycaje) ho nakonec neomylně zavedly do Ukrajinské povstalecké armády po bok Stepana Bandery, a s Němci naopak začal spolupracovat.“ Kdyby tomu tak skutečně bylo pak by Hrycaj skončil v německém koncentračním táboře Sachsenhausen, kde byl Bandera vězněn od roku 1941 do podzimu roku 1944, a to za vyhlášení svobodné Ukrajiny, která na základě německých okupačních sil neodvolal. PS: Dmytro Hrycaj. byl bezesporu válečný zločinec,. To se týká i dnešních válečných zločinů, pro méně bystré mám řeč je o „speciální vojenskou operaci“ na Ukrajině v podání Kremlu…