Monaco, Monte Carlo, Nice – to jsou momentálně nejfrekventovanější destinace ukrajinských oligarchů. Jak odhaluje slovenský portál podtatransky-kurier.sk s odvoláním na deník Ukrajinská pravda, právě zde, na Azurovém pobřeží, je k vidění nejvíce luxusních automobilů s UK espézetkami, jejich letovisek, jachet a soukromých letadel. »Batalion Monaco« se tady tomu přezdívá…
»Azúrové pobrežie je jedným z obľúbených miest pre letnú dovolenku svetových elít. Preto je ťažké pochopiť, prečo sa ukrajinskí milionári a miliardári, ktorí svoju krajinu viac ako desaťročie vysávali, rozhodli ‚odsedieť si‘ vojnu práve tu, pred zrakmi celého sveta. Sveta, ktorý teraz pomáha Ukrajine,« nechápe zmiňovaný slovenský web.
Právě o této do očí bijící drzosti jsme na iportaL24.cz psali již několikrát. »Zdá se, že nemůže existovat horší antireklama než nejnovější modely vozů Bentley a Maybach s ukrajinskými poznávacími značkami,« napsala Ukrajinská pravda v reportáži, kterou hojně přetiskla mnohá tamní média. Je zřejmé, že toto neurvalé, sobecké počínání začíná vadit už i samotným Ukrajincům. Zatímco prezident Zelenský striktně a při každé příležitosti diktuje Evropě další a další požadavky ohledně finanční a vojenské pomoci, ukrajinští miliardáři, kteří do 24. února naprosto bezohledně drancovali rodnou vlast, si užívají nakradeného bohatství na Francouzské riviéře – válka neválka. Však tupí Evropané v čele s Fialou to rádi zaplatí a ještě se tím pochlubí.
Od začátku invaze dostávala Ukrajinská pravda opakovaně signály, že v Monaku, Monte Carlu a Nice se soustřeďuje obscénní počet ukrajinských VIP uprchlíků. »Byla uvedena různá příjmení a různé adresy. Ale rozhodli jsme se, že je lepší jednou vidět než stokrát slyšet. … Na pár dnů jsme se zastavili na Azurovém pobřeží. Co jsme viděli, je v příkrém rozporu s tím, co Ukrajina a Ukrajinci zažívají…,« popisuje realitu citovaný deník.
»Celý svet nech pomáha ukrajinským utečencom pred vojnou, všetci sa im môžeme finančne skladať cez umelo zvýšené ceny energií, môžeme štrikovať svetre, aby sme porazili Putina, či inak mrznúť, nejesť, nedostávať zdravotné ošetrenie, sociálne dávky, zadlžovať sa… a ukrajinská smotánka sa nám môže smiať, až sa za brucho bude chytať, akí sme naivní a hlúpi,« suše konstatuje podtatransky-kurier.sk.
Jako kdyby dítě bohatých rodičů žebralo ve škole od spolužáků svačinu, poněvadž matku ani otce na vysoké noze jejich potomek nezajímá a je jim úplně jedno, jestli má co jíst.
Zrovna v tomhle ale ten hlavní problém nevidím. Vidím ho v tom, že ostatní nevidí. Pomoci člověku v nouzi, zvláště stiženému válkou, považuji za samozřejmost. Stejně tak však považuji za nehoráznou drzost, jakým způsobem kyjevská vládnoucí nacistická junta vydírá Evropu.
Jedno přirozené, základní pravidlo bychom za žádných okolností, ani těch válečných, neměli opomíjet – a sice chci-li po někom něco, měl bych si ze všeho nejdříve zamést před vlastním prahem. A to Zelenský a spol. dodnes neučinili. Proto není divu, ba naopak – pokládám to za přirozený vývoj – že český člověk začíná mít ukrajinských uprchlíků plné zuby. Za všechny takové ocituji příspěvek jedné naší čtenářky:
»Tak se ptám, proč se mám uskrovňovat, kupovat pouze nezbytné věci, šetřit na jídle, nepít alkohol, nejezdit na dovolenou, doma v zimě mrznout, chodit pěšky 35 km do práce a nejezdit zbytečně autem? Marně přemýšlím, proč bych měla obětovat svůj životní standard, který jsem si vytvořila za roky tvrdé práce, když sama po státu nic nechci? Marně přemýšlím, proč si já mám utrhovat od úst, když tenhle stát vyhazuje prachy nás všech do bezedné díry jménem Ukrajina. Marně přemýšlím, proč mám já dobrovolně likvidovat svůj život a osobní komfort pro blaho lidí z jiného státu?
Protože si to pan Fiala přeje? A ještě k tomu povinně! Proč se já mám uskrovňovat a šetřit, když si sama vláda v době krize, místo aby šla příkladem, zvedá svoje už tak vysoké, dvousettisícové platy? Možná to vypadá, že jsem sobec. Ale v tomhle případě mi je s prominutím úplně u zadku, co si o mně kdo myslí. Nikdy jsem nebyla netečná a nevšímavá k lidem v nouzi, ale musím konstatovat, že mne čím dál míň zajímá válka a věci s ní spjaté. Zajímá mne můj život, moje rodina, lidé kolem, moje město, moje země a její historické i duchovní hodnoty.
Vzhledem k tomu, kolik smutku a neštěstí vidím jenom kolem sebe, nezbývá mi již mnoho empatie pro ty za hranicemi. Jelikož za hranicemi naše problémy také nikoho nezajímají. Začíná se mi už zajídat likvidace vlastního způsobu života pro blaho jiných. Dva roky povinné solidarity, kdy mi pořád říkali, že já jsem odpovědná za zdraví ostatních lidí, mi opravdu stačily. Dva roky života plného omezování, ohleduplnosti, ústupků a naprosto nesmyslných, až směšných opatření, buzerace a šikany…
Jsem zodpovědná především sama za sebe a život svých blízkých, a odmítám nést na zádech břímě celého světa. Už mě to vážně nebaví! Nejsem pokrytec, ale téhle manipulace s našimi životy už mám fakt plné zuby! Je to cílená likvidace nás všech, ve všech směrech. Boj o obyčejné životy nás všech! Nejen, že nás vládnoucí garnitura ohrožuje ekonomicky, psychicky i sociálně, ale svými provokacemi přímo ohrožuje naši bezpečnost! Tím vším likvidují i ta poslední pozitiva v nás samých. Zavádí tvrdou cenzuru, tvoří negace, agresi, rozdmýchává zlost a nenávist mezi lidmi. Boří vše, co pro nás vybojovali naši předkové, i to, co jsme si v našem životě dokázali vybudovat my sami. Pryč s touto vládou! Věřím, že nejsem jediná, která toho už má dost!«
Skoro se začínám bát o zdraví naší čtenářky, až si v tomto textu přečte výše uvedené informace o »Batalionu Monaco«. Lidé jsou unaveni, protože nevidí světlo na konci tunelu. Začalo to bezmála před třemi lety covidem, kdy v 16.00 už neplatilo to, co hodinu před tím bylo oznámeno jako »svatá« pravda, a pokračujeme Ukrajinou. V obou případech byl/je řadový občan bit jako žito, a oligarchové – ať z nadnárodních farmaceutických firem nebo ti ukrajinští si mnou ruce a spokojeně si pomlaskávají jak ta prasata v chlívku. A my ne a ne je porazit…
Jan Čech