Potrestat Václava Klause

Je to hrůza, co si ten Klaus dovolil. Představte si, že při projevu Petra Pavla se tvářil znuděně a některým vyznamenaným ani netleskal. Stejně jeho paní. Předseda Ústavního soudu Baxa ho musel dokonce napomenout tím, že ho imitoval, a to je demokrat k pohledání. Dokonce rozhodl, že se rod Coloredo-Mansfeld může dál soudit o majetek, i když jejich předek se nejen přihlásil k Němcům, ale dokonce za okupace byl překladatelem Abwehru. A to i ve složitých letech heydrichiády. No řekněte, nesvědčí to o tom, že Baxa je skutečný demokrat? Stejně tak jiní, například premiér Fiala a šéf Senátu Vystrčil se cítili Klausem uraženi. Včetně našich investigativních novinářů. A vlastně i celý národ u obrazovek.

Napsal jsem celý národ? Chyba. Našlo se také pár sviní, jak říkal plukovník Foltýn mající na starosti naši ochranu před dezinformacemi, a postavilo se za Klause. Jde o ty, kteří nepochopili, že pravda a láska je na straně demokratů a nikdy tomu nesmí být jinak. To bychom se na to podívali! Tyto plevy je třeba oddělit od zrna, tedy od eurounijních vlastenců, protože vlastenectví dnes není Palacký (stejně doma mluvil německy), Smetana (sexuální úchylkář, jak správně ukázal televizní film promítaný v neděli), Němcová (sexuální nevěrnice, o tom byl dokonce seriál), Neruda (o něm raději nemluvit, byl to jen tancmajstr a chválil antisystémový proletariát – není se co divit, že jeho jméno převzal známý chilský komunistický poeta), ale za vlastence je třeba pokládat dr. Teunera, který za války vychovával mládež k zdatnosti a k jednotě pod centrálním evropským vedením, dr. Pecháčka, 28. října vyznamenaného propagátora svobodné Evropy, či světově známého našeho božského nikoli Gotta, ale Václava Havla. Je škoda, že právě jeho neudělali svatým, mohli bychom dnes po něm pojmenovat některý kostel, když už máme porůznu jeho lavičky, což není moc důstojné, a jeho letiště v Praze, které nikdo nenazve po něm, ale prostě jen Ruzyně.

Václav Klaus nás všechny velmi a velmi zklamal. Jak si mohl dovolit netleskat Ondrovi Vetchému, když ten tak zaníceně sbírá peníze na zbraně, které by Rusy mohly odrazit z Evropy až za Ural, Karlu Kučerovi, jenž padl při obraně ukrajinského Bachmutu, protože tak vlastně obětoval svůj život za Prahu, kam by zajisté po svém vítězství na Ukrajině směřovali Moskviči svou vojenskou agresi, či papeži Janu Pavlovi (nejsou v příbuzenském poměru, k čemuž by mohlo svádět jméno Pavel, to kdekoli dosvědčím), jenž má zřejmě zajistit v nebi odpustky pro činy, jichž se museli se slzami v očích demokraté dopustit ve svém politickém boji. Zlí jazykové tvrdí, že prezident ho vyznamenal poté, co dostal od katolické církve odpustek za to, že byl v KSČ a ještě navíc ve škole pro komunistické agenty. S plným přesvědčením prohlašuji, že to není pravda. Generál Petr Pavel dostal už rozhřešení od velitelů z Pentagonu (anebo Langley?) a to je skoro totéž, jako by ho dostal od samotného Pána Našeho.

To všechno Václav Klaus nepochopil. Ale nejen to. Postavil se do jedné řady s proruskými šváby, za což by měl být náležitě potrestán třeba tím, že jeho ODS mu odebere titul Otce zakladatele, Markéta Pekarová Adamová mu vypne mikrofon, kdyby chtěl urazit svým vystoupením naše poslance, Vít Rakušan mu nechá nasadit odposlech, Marek Výborný se nebude modlit za jeho duši a bývalý soudce socialistického státu Baxa mu už neuloží trest za pokus o opuštění republiky, protože ústavní soudci jen zákony vykládají a tím rozhodují o nás, ale nesoudí.

Václav Klaus se tedy tvářil jako by s výběrem osob pro vyznamenání nesouhlasil, což vyvolalo pochopitelné rozhořčení. Tentokrát se totiž někteří vybraní spoluobčané konečně dočkali zaslouženého ohodnocení své minulosti. Například Petr Pithart, disident, který se po nástupu do české premiérské funkce zasloužil o to, že naše mladoboleslavská škodovka byla bez problémů přijata do společenství Volkswagenu, František Moravec, jenž o mnoho let předešel generála Koudelku v jeho napojení na zvláštní služby našich nejbližších přátel anebo Karel Kovanda, diplomat a náš dlouholetý představitel v Organizaci Severoatlantické smlouvy (tedy v NATO – pro nezasvěcené), což svědčí o tom, že naše vlast je konečně v Evropě.

Myslím, že takoví lidé jako Klaus by měli být dokonce voláni k odpovědnosti. Zatím si mohou až moc dovolit. Je chyba, že máme tak benevolentní zákony. Lidé jako on totiž ohrožují slušné lidi a to by se nemělo povolit. Věřím, že muži, jako je plukovník Otakar Foltýn, brzy dokáží z našeho života odstranit takové vši, jako je on a další lžimírové. Pro začátek bych doporučoval přijmout něco podobného, jako byl Lex Seianus, jenž umožňoval popravit kohokoli za křivý pohled, za myšlenky narušující záměry císaře, v našem případě prezidenta a vlády, ohrožující bezpečnost země a podrývající důvěru v naše přátele v NATO či v EU. Je ovšem nová doba a nemuselo by už jít o ukřižování, stačí ukřižovat lžimírovské a podobné myšlení třeba správnou výchovou našich dětí ve školách a dospělé pak dovzdělávat prostřednictvím veřejnoprávní televize, kterou si podle zákona musíme platit, a dalších médií, a případně ty, které není možné přesvědčit zákonem, oddálit od rozumné veřejnosti.

V nejbližší době, kdybych byl Petrem Pavlem, bych však takové lidi jako je Klaus na významné akce nezval. Narušují pohodu a jednotu většiny našeho obyvatelstva. Dělají jen ostudu naší demokracii a našemu těžce vybojovanému čelnému místu v Evropě.

Jak vůbec takový člověk mohl být českým prezidentem? Neměl by parlament schválit zákon, že prezidentem vůbec nebyl a společně s Milošem Zemanem, který, kdyby došlo na slova režiséra Jana Hřebejka, by už nežil, by pak mohl být vymazán ze seznamu hlav našeho státu?

Jaroslav Kojzar

PS: Klaus není můj oblíbenec, ale smekám před jeho postojem. Jak jste jistě pochopili, s tím nahoře napsaným se neztotožňuji. Nepochybuji však o tom, že řada z těch, co převzali na Hradě vyznamenání, a nejen těch, ano.