Naši pravičáci neustále hrozí vojenskou silou Ruska a jeho schopností zasadit tvrdý úder státům NATO v Evropě. Tedy, pokud by se Spojené státy uzavřely do izolacionismu. Toto uzavření Spojených států do izolacionismu je ovšem velmi málo pravděpodobné. Garnitura USA, která je u moci, jen nemá ambice zahajovat další konflikty ve světě, jako to měly ty garnitury předchozí. Ráda by naopak konflikty uzavírala. Války jsou drahé a vlastně nepraktické, neboť stojí peníze. A prezident Trump je byznysmen. A má za sebou naprostou většinu Republikánské strany v americkém Kongresu. Chce se zabývat přednostně životní úrovní amerického obyvatelstva, snížením kriminality, nelegální imigrací, bojem proti drogám, které ničí americkou společnost. Z mého hlediska jsou to naprosto správné a pochopitelné cíle.
V posledních týdnech, jakoby evropské politické elity, včetně představitelů naší vlády, propadli amoku. Chtějí zbrojit a ještě zbrojit, přestože už dnes mají členské státy EU spolu s Velkou Británií velkou převahu v konvenčních zbraních, v počtech vojáků a zj. v rozpočtech na obranu. V tabulce v příloze tohoto článku uvádím čísla převzatá z Deníku.cz, která porovnávají údaje o počtu těžkých zbraní Ruska a zemí EU a Velké Británie. Ve všech zbraních mají převahu nad Ruskem země EU s Velkou Británií. V některých zbraňových systémech dokonce mnohonásobnou. Samozřejmě, také samotné vojenské síly USA jsou násobně silnější, nežli vojenské síly Ruska. Ale čísla charakterizující vojenskou silu USA pro účely tohoto porovnání neuvádím.
Ale jen tak pro zajímavost, opět ze zdroje Deníku.cz, stíhací a útočné letouny USA čítají 2750 strojů. Bitevní vrtulníky USA 1000 strojů, ponorky 64 strojů. A vojenský rozpočet Spojených států činí 832 miliard dolarů. Samotný vojenský rozpočet států EU plus Velké Británie činí v souhrnu přes 300 miliard dolarů ročně. To je zhruba trojnásobek vojenského rozpočtu Ruska. Říkat, že je potřeba zbrojit, protože má Rusko vojenskou převahu, není pravdivým tvrzením. Tedy, pokud se chcete držet faktů tak, jak jsou uvedeny v tabulce v příloze.
Kromě toho, potenciál zemí EU, ať už hospodářský, nebo lidský, je násobně větší, nežli potenciál Ruska. Žádnou válku ještě nevyhrál v moderní době stát s podstatně slabší ekonomikou a s podstatně menším lidským potenciálem (Rusko má 140 mil. obyvatel; státy EU plus Británie pres 500 mil. obyvatel). Otázka je, kam až chtějí politické elity EU, ale také strany současné vládní koalice (plus Piráti), dojít ve svém hysterickém opojení představou grandiózního zbrojení.
Kdyby např. Německo mělo vydávat 3 % svého HDP na obranný rozpočet, tak by to znamenalo, že tato země, ze které (při vší úctě k současné úrovni demokracie v Německu) vzešla ve 20. století dvakrát světová válka, by byla se 135 miliardami dolarů suverénně vojensky nejsilnějším státem v Evropě. Otázka zní: je to dobře?
Rusko vede lokální válku na Ukrajině a nemá – podle mého názoru – kapacitu k tomu, aby vedlo útočnou válku proti Evropě. Část ruské armády je sice zocelena v boji na Ukrajině, kde získala významné bojové zkušenosti, ale Rusko v bojích přišlo na druhé straně v bojích o část svých zkušených vojáků. Představa, že by Rusko mohlo zaútočit na nějakou zemi NATO, je s ohledem na čl. 5 Atlantické smlouvy nesmyslná.
Pokud se např. Baltské státy obávají vojenské intervence Ruska, s cílem získat oblasti s převahou ruského obyvatelstva, je na to jeden lék. Začít se k ruským menšinám v těchto zemích chovat slušně. A zapojit je do normálního života. A to i s ohledem na to, že jak Lotyšsko, tak Estonsko ztrácí každoročně odchody do zahraniční významné počty Lotyšů a Estonců, kteří hledají kariérní uplatnění jinde. V jiných zemích.
Nelze přehlížet fakt, že ruskou armádou obsazená území východní a jižní Ukrajiny byla připojena k Ukrajinské sovětské socialistické republice v roce 1922 aktem sociálního inženýrství Lenina a Stalina. A to přesto (anebo právě proto), že se jedná o území s naprostou převahou ruského obyvatelstva. »Proletářský« charakter těchto oblastí měl rozředit podle bolševiků převážně zemědělský a kulacký charakter Ukrajiny. Rusů je v Ruskem zabraných oblastech asi 12 milionů. Konec konců je možné v těchto oblastech, třeba po pěti letech od uzavření mírové smlouvy, udělat referendum, ať se lidé sami rozhodnou, zda chtějí být součástí Ukrajiny či Ruska.
Posílení vojenských rozpočtů zemí EU a Británie, jak o tom fantazírují evropské elity, bude mít nutně vážné následky, pokud jde o instituce sociálního státu. Jinak řečeno, životní úroveň lidí bude stagnovat a veřejné výdaje, včetně těch na zdravotnictví, školství, sociální služby, etc., budou klesat. V České republice, pokud by snad zůstala u moci současná vládní koalice, by to znamenalo, smířit se alespoň na dva či tři roky se stagnací národního hospodářství. Prostě, česká pravice není schopna zajistit hospodářský růst země. Nebyla toho schopna Topolánkova, Nečasova a ani Fialova vláda. Neschopnost české pravice v oblasti hospodářství je neměnnou konstantou. Řada opatření v národohospodářské oblasti, které Fialova vláda přijímá, má rysy kutilského přístupu a kolosální neschopnosti.
Jiří Paroubek
Diskuze je uzavřena.