MeToo je společenské hnutí, které bojuje proti sexuálnímu obtěžování a zneužívání, a kde ženy, které byly v minulosti obtěžovány, sdílí své příběhy na sociálních sítích. Masově šířit se začalo především v kontextu s kauzou hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina z roku 2017, který byl obviněn ze sexuálního zneužívání a násilí na několika desítkách žen, které zaměstnával.
Koncem prosince onoho roku 2017 reagoval na zmíněnou kauzu také režisér Jiří Strach. Krajskelisty.cz tehdy (26. 12. 2017) napsaly – cituji: Jiří Strach se nedávno vyfotil na Facebook s tričkem, na kterém stálo »Je suis Weinstein«. Připomínal tak kauzu filmového producenta Weinsteina, který měl vydírat mladé herečky a sexuálně je obtěžovat. Narážel také na kampaň MeToo, která má za úkol podobné případy i po letech otevírat: »Byla to velká provokace, aby vyvolala diskusi. To se celkem povedlo. Leckdo se toho chytl na Facebooku a debatovalo se nad tím, jestli je nějaká presumpce neviny a lidé si kladli otázky, proč si někdo, kdo byl znásilněn před dvaceti lety, si na to vzpomene až teď. Tohle to mělo vyvolat a podnítit,« vysvětlil Jiří Strach. … Podle něj kampaň MeToo velký význam nemá: »Může jedna taková kampaň dodat někomu odvahu, aby přišel se svým příběhem? Spíš si myslím, že se lživým a křivým obviněním. Mám v paměti, jak byl jeden můj kolega obviněn čtrnáctiletou dívkou, že ji znásilnil. Byl kvůli tomu vyšetřován, protože obvinila dalších asi dvacet umělců, tak zjistili, že trpěla bájnou lhavostí. Ale to obvinění, ta pachuť už tam zůstane. Tohle ale může neúspěšné herečky třeba motivovat, aby alespoň na chvíli stály ve světle ramp,« připomínal Jiří Strach případ Filipa Renče. Toho v roce 1995 obvinila třináctiletá Gabriela Poláčková, bývalá dětská herečka, ze znásilnění. Obvinění se neprokázalo, dívka později na předávkování drogami zemřela. … Podle Jiřího Stracha měla stará herecká garnitura určité návyky, které by dnes prostě neprošly: »Točil jsem ještě s Rudolfem Hrušínským. A ten Rudánek, tak přišel, sáhl na zadek klapce a nebralo se to tak. Dnes toto nabralo nějaký vývoj směrem k větší korektnosti. To, co před dvaceti lety neznamenalo nic, se dnes bere jako sexuální napadení. To, co byla před dvaceti lety koketerie a nemělo to žádný sexuální podtext, tak je to dnes vnímáno úplně jinou optikou,« připomněl 26. prosince 2017 režisér Jiří Strach na webu krajskelisty.cz. – konec citace.
Před pár dny si na rozhovor v DVTV pozvala Jiřího Stracha Daniela Drtinová – ani žena ani muž (prostě ji takto vnímám už léta, ještě když pracovala v České televizi), čili prototyp moderní civilizace. A panu režisérovi mlátila jeho postoj k oné kauze Weinstein o hlavu hlava nehlava. Po šesti letech… (celý rozhovor je zde – musíte si ho ale zaplatit). Kousek reakce pana Stracha jsme pro vás vystřihli ve videu níže.
Nechutná Drtinová, obrazně řečeno – na Strachovi doslova klečela a nutila ho k pokání. Strach se však nekál, což Danie-lu-la roztáčelo do vysokých obrátek. To nebyla férová diskuse nad daným tématem, to byl mediální lynč. Když to trochu víc přeženu, ale pro ilustraci je to ideální příměr… Strach byl Hus v Kostnici s předem daným rezultátem – že totiž nemůže zvítězit, že cokoli řekne na svoji obhajobu, bude zatraceno spolu s ním. Ani Strach před Zikmundem-Drtinem nezvítězil, protože ona sexuální korektnost je dneska tak korektní, že na všech těch perverzních super.cz a podobných sexuálně úchylných webech se to zadečky k sežrání, rádoby jako odhalenými ňadry či bradavkami – nejčastěji obojími, a vábivými klíny jen hemží.
Všechny tyhle, nechci říct co, se samozřejmě rády nechávají zvěčňovat a pózují v tak erotických rozštěpech, že takové kolikrát nejsou viděny ani v klasickém pornu. A ty samé, které dnes dobrovolně a za tučný honorář dávají veřejnosti na odiv své vnady, které se mužům ne nabízejí, ale přímo vnucují, si za pětadvacet, třicet let do detailu vzpomenou, že tentýž fotograf, který jim vydělal statisíce, na ně sáhnul zrovna v momentě, kdy si v mobilu kontrolovaly příchozí honorářovou platbu na bankovní účet a z té výšky se jim zatočila hlava, a verbalizoval pro ně nemravný návrh na večer.
Toto je však v pořádku, nad tím se nikdo nepozastavuje. Že Krainová asi nemá na chleba a na stará kolena ukazuje na placeném kanálu to rohaté, co už dávno není kůzletem, tohle Danie-lu-la nedráždí. Ale kdyby Strach (nebo kdokoli jiný – svého času za totéž málem pověsili Maroše Kramára) plesknul Krainovou po zadku, taky by si mohl jít sednout, kdyby tu paní v letech zastupovali šikovní právníci.
Shrnu to na závěr lakonicky, k danému tématu výstižně a bez vytečkování – POJEBANEJ SVĚT.
Pavel Votruba