Je o mně známo, že mám rád sport, zejména pak fotbal. A možná, že někdo také ví, že jsem dlouholetým fanouškem Slavie. To mi ale před lety nebránilo, když jsem byl ještě náměstkem pražského primátora pro finance, abych navrhl pražskému zastupitelstvu dotaci na výstavbu mládežnického centra pro fotbalovou mládež pražské Sparty na Strahově ve výši 20 milionů Kč. To by dnes zřejmě bylo ekvivalentem nějakých 40 až 50 milionů.
V zastupitelstvu bylo sice pár záporných reakcí na tento můj návrh, ale dotace velkou většinou prošla. Bylo to přece v zájmu kluků (ale i děvčat) a jejich co nejlepšího fotbalového rozvoje. Věděl jsem, že je to správné a Sparta ze své akademie – pokud tomu tam tak vůbec říkají – čerpá hráče i pro svůj A-tým. Konec konců konkurence ve fotbale je velmi dobrá věc, jen v konkurenci můžete dále rozvíjet svůj talent. Proč tedy nepodpořit jednoho z věčných pražských rivalů. Ten druhý bude muset trochu přidat, říkal jsem si.
Nechci se příliš zabývat událostmi v samém závěru utkání Slavie se Spartou minulou sobotu. Vyjadřovali se k nim často lidé, kteří kdyby sami kopli do míče, tak by si zapletli nohy do vánočky. Tito lidé na fotbal nechodí, neznají ho. Neznají prostě to prostředí. Sám a rád jsem fotbal hrál a vím, že to není zrovna prostředí nedělní školy. Hrával jsem v malém fotbalovém klubu. Často se mi stalo, že jsme přijeli hrát do klubu, kde po zápase, který jsme odehráli, byli na umytí jenom žleby se studenou vodou. Když jste se při hře hodně umazal nebo dokonce odřel na hřišti pokrytém škvárou, pořádně jste se nemohl ani umýt. Pokud někde byly vůbec trávníky, vypadalo to spíš jako obrácený trávník, takže se na tom hrálo velmi špatně. To prostředí se u nás zaplať pánbůh hodně změnilo i v malých klubech. Zejména v Praze a ve velkých a větších městech už i mládež hraje ne na škváře, ale většinou na trávníku.
Kdysi měli v Anglii velké problémy s fanoušky. Uplatněním série opatření, často pro fandy velmi nepříjemných, se jim podařilo zklidnit prostředí a vymýtit na stadionech agresivitu. Na anglických stadionech je dnes v hledištích skvělá atmosféra. Není tam ticho a klid jako v kostele anebo v nedělní škole, ale je tam všechno, co k fotbalu patří. Ne sice světlice a ohrožování fanoušků z vlastního a zejména z tábora soupeře, ale nedá se říci, že by se něco po těch opatřeních v atmosféře na stadionech změnilo k horšímu.
V těchto dnech mě proto velmi překvapilo, když v zásadě zcela bezvýznamná žena, o níž jsem nikdy předtím neslyšel, takto starostka městské části Praha-Šeberov, hned v pondělí (2 dny po zápase Slávie) zveřejnila usnesení z nedělní mimořádné schůze zastupitelstva této městské části, kterým se ruší předchozí, už letité usnesení této městské části, o vybudování mládežnické akademie fotbalové SK Slavie v Šeberově. Jak znám přípravu podobných projektů, tak přípravné práce stály nemálo peněz a času. Jistě proběhlo nesčetně jednání mezi zástupci klubu a reprezentanty Šeberova. A teď prý, po nesmyslném řádění části takéfanoušků Slavie, je projekt zrušen.
To podstatné ovšem je, že akademie Slavie by se bývala mohla zabývat výchovou více hráčů, více kluků, kteří by tak netrávili čas jen na internetu anebo dokonce na ulici lauzrováním. A aby mohli trénovat v kvalitnějším prostředí, s co nejlepšími trenéry. To přeci může během šesti až osmi let pomoci zkvalitnit nejen Slavii, ale i národní mužstvo. Pokud budeme mít v Česku akademie pro fotbalovou mládež tohoto typu, tak jako je tomu v mnoha klubech v západní Evropě, můžeme dohnat kvalitu evropského fotbalu. Můžeme eliminovat zaostávání českého fotbalu za světem, které je i přes náš postup na mistrovství světa zcela evidentní.
Tuším, že paní starostce nevímjaksejmenuje je to ale úplně fuk. Ale jejím voličům by to v říjnových volbách fuk být nemělo. Za nějakou dobu uvidíme, co se s těmi pozemky určenými pro fotbalovou akademii Slavie stane. Nejspíš se jich zmocni nějaký developer, kterého paní starostka – ovšemže jistě zcela nezištně a úplnou náhodou – vezme tak říkajíc »do hry«. Mohl to být velký čin představenstva pražské Slavie, vedeného Jaroslavem Tvrdíkem. To by v mých očích ještě vylepšilo jeho obraz. Za necelých 11 let, co je šéfem Slavie, získal tento fotbalový klub 6 titulů mistra (z toho 5 titulů v éře trenéra Trpišovského) a pětkrát se umístil na druhém místě v lize.
Ještě bych rád podotkl, že Slavie dále rozvíjí také spolupráci s nějakou fotbalovou akademií v Africe, která může být přímo líhní fotbalových talentů použitelných nejen pro Slavii, ale pro celou českou ligu i pro další evropské soutěže.
Ale jednu glosu na závěr si nemohu odpustit, neboť na sociálních sítích vidím, že se vylévají kyblíky plné nenávisti na Jaroslava Tvrdíka. Ať je to, jak chce, úspěch se v české kotlině prostě neodpouští. »Luftjarda«, jak Tvrdíkovi nehezky říkají, bez znalosti souvislostí jeho působení v Českých aeroliniích, prostě zorganizoval vítězství Slavie. A to, že je nesporně nejlepším českým fotbalovým klubem posledního desetiletí. Takového člověka se prostě Slavie nemůže zbavovat. Nebyl to on, kdo vyrazil na hrací plochu, a určitě stejně jako mně mu v okamžiku, kdy nedočkaví fanoušci i fotbalový fanatici a rváči, kteří nemají s fotbalem a se Slavií nic společného, vyrazili na hřiště a přerušili zápas se Spartou, určitě ztuhla krev v žilách. Samozřejmě, že to klub poškodilo, ale určitě ne nevratně. Slavie vyhrála ligu po jasném vítězství v zápase s Jablonce. A teď už bude jenom v klidu dohrávat poslední dva ligové zápasy.
Ale té fotbalové akademie je opravdu škoda. Potřebujeme je nejen v Praze, ale i v jiných městech a klubech. A s tím, jak vstoupili do českého fotbalu lidé s delšími penězi, často miliardáři, je možné, aby i v jiných městech Česka vznikaly takovéto projekty. To posune český fotbal dál a výš. Do mezinárodní špičky. Tedy tam, kde ho chceme vidět.
Jiří Paroubek