Když se český prezident začne veřejně zamýšlet nad monarchií a podle zveřejněného výroku poznamená, že »následovníka máme« a že by s tím »neměl problém«, nabízí se otázka: nezaspali jsme náhodou změnu státního zřízení? Česká republika se možná nenápadně mění v České království zážitků, kde místo korunovace stačí fotografie, motorka, zahraniční cesta a dobrý protokol.
Petr Pavel by pak mohl vstoupit do dějin jako Petr Pavel Pávek I. Dobrotivý. A ono to historické přirovnání kupodivu není úplně od věci.
Ferdinand I. Dobrotivý, poslední korunovaný český král, byl sice formálně panovníkem, ale značná část skutečného rozhodování ležela na státní radě kolem něj. V ní seděli mimo jiné kancléř Metternich, arcivévoda Ludvík a hrabě Kolovrat. Člověka až napadne, zda dějiny skutečně nejdou dopředu, ale pouze pravidelně aktualizují personální obsazení.
Tehdy Metternich, dnes poradci. Tehdy dvůr, dnes prezidentská kancelář. Tehdy ceremoniál, dnes PR. Tehdy kočár, dnes motorka. A zatímco Ferdinand měl kolem sebe státní radu, Petr Pavel má kolem sebe svůj okruh rádců, expertů, poradců a protokolářů. Rozdíl je snad jen v tom, že v 19. století se tomu říkalo monarchie otevřeně.
Na celé představě Pávka Dobrotivého je navíc něco poetického. Prezident, který byl zvolen v republice, začne přemítat nad monarchií. Muž, který nastupoval s heslem o »řádu a klidu«, by se jednoho dne mohl dopracovat k nejdokonalejšímu řádu ze všech: k dědičnému. Žádné otravné prezidentské kampaně, žádné televizní debaty, žádné sbírání podpisů. Prostě následovník. Koruna se předá a pokračujeme.
A proč vlastně zůstat jen u titulu prezident? Jeho Jasnost generál ve výslužbě, fotograf, motocyklista a ochránce prezidentských zážitků Petr Pavel Pávek I. Dobrotivý zní přece mnohem reprezentativněji. Hrad už máme. Korunovační klenoty také. Fanfáry rovněž. Chybí prakticky jen ten trůn – a možná erb s motocyklem, fotoaparátem a heslem: »Řád, klid a hlavně dobré světlo«.
Jenže za veškerou legrací zůstává jedna podstatná věc. Česká republika není dědičné panství prezidenta ani jeho okolí. Prezident není panovník a občané nejsou poddaní. Politická moc má být odvozena od občanů a má být kontrolovatelná, časově omezená a vyměnitelná. Právě v tom spočívá smysl republiky.
Proto je možná dobře, že Petr Pavel případnou monarchii pouze komentuje. Protože kdyby se začal skutečně stylizovat do role Pávka Dobrotivého, mohli bychom jednoho dne zjistit, že z prezidentského hesla »řád a klid« zbyl už jen klid na Hradě, řád pro poddané a následovník připravený v předsálí.
A pak už by skutečně zbývala jen jediná otázka: Kdy bude korunovace?
Jan Klán
Petr Pavel není můj prezident!
Petr Pavel slouží nepřátelům tohoto českého národa a státu. Když je možno podpořit nějaké svinstvo a omáchat si v něm pazoury, tak je u toho vždycky „český“ válečný štváč Pavel.
Před poslední prezidentskou volbou, kdy se rozhodovalo mezi Babišem a Pavlem, říkal Babiš, že kdo chce válku ať volí Pavla. Babišova slova se teď trvale potvrzují, že Pavel je válečný štváč. Mimo organizace války pro Čechy zařídil Pavel pro svoji manželku státní vyžírkovné ve výši sto tisíc, dnes už možná i víc. Válečný štváč Pavel je neštěstí pro českou zem. Čím dřív půjde do hajzlu, tím líp.
moc hezký článek, pro každého by se něco našlo, Jan Klán by mohl být pážetem ( i když asi už ne, spíše dvorní šašek) s přídomkem Kluk jak buk 17 centimetrů