Předseda exilové vlády, uchýliv se před válkou do Kyjeva, Petr Fiala, dělal u papeže dobré jméno republice – říká se teď ve zdejších luzích a hájích po profesorově návštěvě Vatikánu. Kdyby si právě tihle dva sňali z hlavy ty tuny másla, které se jim tam v průběhu času stloukly, způsobilo by to šok na světových burzách a jeho cena by spadla na historické minimum padesáti haléřů za dekagram. Byť jistě tak neučili, neboť cena másla spíše stoupá, než vy klesala…
Podobá se to hodně dobrému jménu, které české zemi dělal Havel v americkém Kongresu. Dodnes, a nyní zvláště, jsme mu za tento »dobrojmenný« počin vděční. Jméno udělal tak dobré, že Američané si nás přifařili co by 51. hvězdu na svoji státní vlajku. Thank You Very Much, Mr. Havel.
Grazie mille, signor Fiala. Vatikán je České republice prospěšný asi jako diabetikovi tlačenka. Tu šálu přece mohl poslat poštou, ne? O čem si ti dva mohli povídat, je mi záhadou. Ať přemýšlím jak přemýšlím, nic moc mě nenapadá. Ani jednomu z nich jeho ovečky na srdci neleží, že by měli společné koníčky? Nevypátral jsem žádné.
Přesto mě jedna věc trkla. Za Františkova pontifikátu se to v katolické hierarchii jen hemží sexuálními skandály, za Petrova mandátu je skandální úplně všechno. Vidíte, a přece se točí…
Kdyby se oba narodili 5. prosince, řekl bych, že si SPOLU představovali, jak je jednou čert odnese do pekla – i když představovat si to mohli bez ohledu na symbolickou souvislost s datem narození. Preventivně, aby je to pak nezaskočilo.
Kdyby česká země měla českého premiéra, ten by dnes v předklonu takřka po čtyřech nevymetal komnaty Vatikánu a po večerech nepletl šály, ale jednal by pěkně poorbánovsku s Gazpromem o cenách plynu, nakázal by ČEZu neobchodovat s elektřinou v Lipsku a z občanu nedělal užitečné idioty.
No, ono to bude asi mnohem prostší. Profesor začne za pár dnů předsedat Radě Evropy, tak si zřejmě přijel do Vatikánu pro notičky, jak všechny ty chystané křivárny lidem podat, aby je strávili bez zvracení. Tohle umí globalističtí duchovní jako nikdo na světě a Fiala, co si budeme povídat, je rodilý kazatel. Verbálním projevem i gestikulací. Možná nakonec byl ve Vatikánu na kamerovkách (kamerových zkouškách), zda je na chvilkového nejmocnějšího muže Západu náležitě a po všech stránkách odborně připraven.
Buď již tak či onak, hlavně, že se nám ve zdraví vrátil. Ono soudit nemocného je tak trochu pod lidskou důstojnost. Ne jeho, mojí. On žádnou nemá.
Pavel Votruba