Pavel prezidentem

Nebývá sice zvykem, aby generál, jenž se může ve svém životě pochlubit jen úspěchy na poli války a ničím jiným, byl zvolen hlavou státu, ale stalo se. Tedy u nás. Budeme mít válečného prezidenta. Možná namítnete, že už generál Svoboda měl za sebou především válečnou minulost, když byl do funkce zvolen, ale přece jen je v tom rozdíl. Ludvík Svoboda bojoval za vlast, nasazoval svůj život, namísto něj nacisté zavraždili jeho syna, jeho žena a dcera se před nimi musely skrývat za velmi složitých podmínek a žít ve stálém napětí. Pokud by je odhalili, čekala by je smrt. Petr Pavel se ničím takovým prokázat nemůže. Jeho válečné účasti nebyly v zájmu naší vlasti. Ať na Balkáně, v Kuvajtu či v nejvyšších vojenských funkcích, především té v NATO. Za zájmy jiných umírali naši vojáci v Afghánistánu a válčí kdesi v Africe. Sloužil cizím zájmům a kvůli nim byl mainstream schopen ho propagovat a z jeho oponenta udělat zlo, ač zlo je současný vítěz.

Už vícekrát v naší vlasti tisk utvářel veřejné mínění a dodnes se za to můžeme stydět. Stačí si připomenout hilsneriádu, kdy byly probuzeny ty nejhorší vlastnosti našeho národa, T. G. Masaryk veřejně urážen a mohl se bát o vlastní život. Podruhé v případě spisovatele, tehdy bankéře, Gustava Meyrinka, autora slavného Golema. Vymyšlená kauza mu zkomplikovala život a dostala na kraj fyzických sil. Znamenala i ztrátu majetku a odchod z Prahy, aby se sem nikdy nechtěl znovu natrvalo vrátit, i když pražské ulice, zákoutí a všechna tajemství si přenesl s sebou do Vídně, Bavorska i do Švýcar. Při tom měl československý pas. Historie se tedy opakuje.

Vítězství generála Pavla je výhrou dobře placených médií. Nebýt jich, neuspěl by. Jim se podařilo natolik pomluvit jeho oponenta, který ač má nepoměrně větší zásluhy o naši zem, prohrál. Jde ovšem i o vítězství těch, kteří přispěli na jeho volební fond, a to dokonce i miliony. Tito dárci dobře vědí, proč to dělají a že jim nejde vůbec o šťastnou budoucnost většiny našich obyvatel. Zájem první velmoci světa na jeho zvolení má také ovšem nezpochybnitelné zásluhy na zaměření médií a na finanční podpoře, které se mu dostalo. Voliči pak, po velmi účinném masírování, dali své hlasy ne vlastní zemi a její budoucnosti, ale zájmům vládců Bílého domu, které nás ještě víc sváží s NATO.

Generál Pavel, podle jednoho ze svých sloganů, chce prý konečně zavést v zemi pořádek. Nevím, co myslí oním pořádkem. Omezení demokracie a svobody slova a shromažďování? Podporu mimořádným zákonům tak, jako tomu bylo po Mnichovu 1938, kdy postupně zmizelo vše, co vybudovala masarykovská humanistická linie? Staví se proti lžím. Jenže, kdo svůj život postavil na lžích? Od vstupu do školy špionů ČSLA a tedy i Varšavské dohody po čtyři hvězdičky generála NATO, který spolupomáhal organizovat operaci Afghánistán. Takový bude tedy náš prezident na dalších pět let. Prezident, pro něhož jsou bezpečnostním rizikem všichni, kteří říkají něco jiného, než chce slyšet Washington.

Andrej Babiš byl poražen. Maně se však ptám, zda v tom přece jen není kus naděje? Zůstane vůdcem nejsilnější protivládní strany. Bez něj by se časem mohlo toto hnutí stát ničím. S ním může pětikoalici porazit (a tím i prezidenta Pavla) a začít napravovat to, co zde napáchala a ještě napáše do příštích voleb. Mysleli to tak lídři ANO na Ostravsku? Možná ano, ale nebylo to racionální mínění. Zlu je nutné se postavit a ne mu nechat pootevřené dveře.

Jaroslav Kojzar