Pátek patří Aljašce

Aljaška. Pátek 15. srpna. Trump a Putin. Desítky novinářů čekajících na senzaci. Bude? Nebude? Nikdo neví. Už to, že se ti dva sejdou, je svým způsobem senzace, že, Donalde, že, Vladimire? Ne, netykám si s nimi, to jen ti dva si budou říkat křestními jmény. Výsledek jednání to však neovlivní.

Možná bude přítomen i třetí. Také křtěný Vladimir, dnes pro svět psaný Wolodymyr, což je totéž po ukrajinsku, i když doma možná mluví svou rodnou ruštinou. Pro Putina je to předčasné, pro Trumpa jisté závaží, pro většinu vůdců Evropy nutnost, jinak by totiž nebyla zúročena jejich válka. Jejich? Neumím si představit, že by šlo o válku moji, mé rodiny, tisíců, statisíců Čechů či milionů Evropanů, kterým vůbec nejde o oslabení Ruska a bohatství Ukrajiny, ale o to, aby mohli žít v klidu a míru, nemuseli se bát zničující inflace a hrozby, že jejich děti či vnuci budou muset narukovat do války, jež se jich vlastně ani netýká.

Takže Aljaška. Kámen na nohách všech. Jde o mír. Přání nás obyvatel Evropy. Jen nikoli našich zbrojařů a válkychtivých generálů. Pro ně je štěstím, že se válčí a připravuje se velká válka. Co na tom, kdyby přece jen vypukla, že zemřou miliony? Oni, tak jako mnozí oligarchové z Ukrajiny i Ruska, kteří si už dnes našli nové domovy daleko od dosahu zatím používaných raket a jako krtci svá sídla dokázali vyhloubit již hluboko pod zemí, se budou chovat stejně. Rád bych se dozvěděl, kde si takový podzemní útulek už vybudovala paní von der Leyenová či pan Rutte?

Většina Ukrajinců si přeje mír. Přes sedmdesát procent Čechů také. Mír ale není příměří, kdy se jen přeskupují síly, doplňuje výzbroj a přesunují vojenské jednotky. Mír znamená mír, ne přípravu na další kolo války, na Třetí světovou, po níž tu vznikne planeta opic a zbytek lidstva bude žít v zooparcích, znamená nabídnutou ruku ke klidu a k nabytí dobrých sousedských vztahů. Mají na to válčící strany? Má na to vedení Evropy, které válku svým přístupem k Minským dohodám rozjelo a není schopno pochopit, že lidé chtějí žít v míru? Proto ponouká Zelenského do dalšího a dalšího válčení.  Mohlo by se napsat: Do posledního Ukrajince. Jenže ti chytří z Ukrajiny už dávno utekli a nechají se živit hostitelskými zeměmi.

»Ten, komu záleží na lidech, kdo má odvahu vyvěsit bílou vlajku a zahájit jednání, je opravdu silný…

Člověk by se neměl stydět za vyjednávání, které zabrání nejhoršímu…

Chce to skutečnou odvahu nedohnat zemi k sebevraždě…« (papež František, pro švýcarskou tel. stanici RSI – 2024).

Zdá se, že představitelé dvou velmocí zainteresovaných na konfliktu to pochopili. Na rozdíl od vůdců Evropy. Ti se sešli se Zelenským a proklamovali, že žádné řešení nesmí být přijato bez Evropy, říkají tomu bez Ukrajiny, která má proklamovat jejich názory a trvat na nich. Zájmy Unie především. I kdyby se mělo válčit do posledního Ukrajince. Jenže Trump je kšeftsman. Pokud se bude válčit, nebude naděje, aby americké firmy exploatovaly ukrajinské nerostné bohatství. O obilí vyhnané pesticidy mu nejde. To nechť si Ukrajinci, pokud ovšem i ono ještě patří Ukrajině, vyvážejí do Evropy. USA mají své. Také pesticidové. Takže válku je třeba zastavit, i když Ukrajina bude třeba poněkud okleštěna.

I o tom bude páteční jednání. Evropanů k němu netřeba. Překáželi by a… Trump dobře ví, že jsou konkurenty, a kdyby oni prosadili své, pak by hospodářské záměry Spojených států uskutečnil těžko.

Takže přátelé, pátek patří Aljašce. Tedy, pokud se vůbec jednání uskuteční.

Jaroslav Kojzar