Pan Vajíčko a Robert Ďábel

Pan Vajíčko strávil většinu svého života jako politický bezpohlavní pulec, protože zákon o vojácích z povolání vojákům, po vzoru První republiky, účast v politických stranách a hnutích zakazoval. Jeho jedinou životní zkušeností je členství v KSČ, které pro toho, kdo chtěl dělat vysokou kariéru v důstojnických hodnostech, bylo povinné.

A tak se mladý soudruh Pávek mohl setkat jen s předsedou Okresního výboru KSČ, předsedou Krajského výboru KSČ, případně s někým z Ústředního výboru KSČ.Tyto věci byly dány Stanovami KSČ: »Nejvyšším orgánem základní a dílčí organizace strany je členská schůze, pro okresní a krajské organizace konference, pro územní organizaci strany KSČ sjezd strany. Nejvyšším orgánem mezi Sjezdy je Ústřední výbor strany.«

Na rozdíl od armádního generála J. Syrového to však pan Vajíčko dotáhl dál. Stal se prezidentem, který vrací republice řád a klid. Syrový byl jen předseda vlády, který si podal ruku s Hitlerem, který zbytku Československa přijel poskytnout řád a klid pro dobu druhé světové války.

Pan Vajíčko je však mužem síly. Rád se vměšuje do věcí cizího státu, ačkoliv podle zákona o vojácích z povolání musí jako důstojník znát mezinárodní právo a podle něj se hlavy státu jako součást vlády nemohou plést do věcí cizích států. Nesmí se vměšovat do suverenity cizí vlády. Přesto tak učinil a učinil to znovu při návštěvě Roberta Ďábla. S. Polčák, europoslanec STAN v kontaktu s organizovaným zločinem by mu vysvětlil, že by měl jako hlava státu dodržovat ústavní principy. Mohou tak učinit šifrovaně, bratra jednoho z mrtvých v kauze Dozimetr učinil jako NGŠ ředitelem jedné ze sekcí ve své podřízenosti.

Pan Vajíčko slíbil vrátit řád a klid Česku, nikoliv Slovensku. Proto dává smysl, aby bojoval v první linii proti populismu v Česku, který je i díky jeho zvolení do funkce hlavy Česka na vzestupu. Nemůže přece tvrdit, že (citace ze Stanov KSČ) »…dodržovat stranickou a státní disciplínu, která je pro všechny členy strany stejně závazná, a soustavně odhalovat ty, kdo ji porušují. Strana má jednu disciplínu, která platí pro všechny komunisty bez rozdílu, nehledě na zásluhy a funkce«, nemyslel vážně. To by byl špatný komunista a nemohl by tehdy stoupat v hodnostech. V souladu s poznatky tehdejší a dnešní psychologie byla jeho osobnost již přece zformována. Nebo dokáže jako český krtek v CIA předstírat a oblafnout detektor pravdy a lásky?

Jenže pan Vajíčko nehodlá ze své minulosti nic vysvětlovat. Po knize Vladimíra Mertlíka V první linii: Armádní generál Petr Pavel jistě vyjdou další knihy rozhovorů. Přesto by měl sdělit, jak bylo možné, že jako předseda útvarové organizace KSČ dokázal projít několika prověrkovými komisemi, a ještě k tomu si jej zamilovali disidenti ve zpravodajských službách? Inu je čas vysvětlit, jakému řádu pan Vajíčko doposud slouží, aby dal své zemi klid.

Jan Klán