Otevřený dopis předsedovi Vlády ČR

Vážený pane premiére,

s neskrývanou, upřímnou a pokornou lítostí jsem se včera dozvěděl, že dvěma sty devadesáti pěti tisíci korun českých se podílím na státním dluhu mé rodné země. Vinu přiznávám, choval jsem se velmi nezodpovědně. A to z následujících důvodů:

1. Včas jsem nerozpoznal, že Strakova akademie se spolu s vaším příchodem stala Jedovou chýší, jejíž dávné osazenstvo z dob policejního rady Vacátka bylo oproti tomu dnešnímu oděno do roucha beránčího.

2. Nemaje správných kontaktů, nedokázal jsem aktivizovat orgány činné v trestním řízení, aby vás všechny neprodleně zatkli, uvrhli do vazby a postavili před soud.

Jak vidíte, už máte otevřeno…

3. Ač ani jeden migrant nepřekročil a nikdy nepřekročí práh mého domu, ani v tomto případě jsem neuměl zabránit tomu, že překračují státní hranici.

4. Byť na každém kroku a při každé příležitosti atakuji mužské Ukrajince přímým dotazem, proč nebojují za svého prezidenta na frontě, když po mně, coby neukrajinci, se direktivně žádá, abych se nemálo podílel na tomtéž, nic z toho neodvrátilo další zadlužování ve prospěch kyjevského banderovského režimu a v neprospěch můj, mých dětí – v neprospěch budoucnosti České republiky.

5. Promiňte mi, pane předsedo vládo, že jsem mírné povahy a že jsem nikdy nikoho v životě neudeřil…

I proto dnes dlužím českému státu oněch 295 tisíc Kč, jakožto občanský podíl na celkovém státním dluhu, jenž podle aktuálního sdělení ministerstva financí vzrostl v letošním prvním pololetí o dalších více než 92 miliard na 3,207 bilionu korun. Jsem odhodlán přijmout splátkový kalendář za předpokladu, že:

1. Budete zatčeni

2. Budete vzati do vazby

3. Budete odsouzeni

4. Trest nebude nižší než výjimečný

5. Budete zbaveni všech občanský práv

6. Budete zbaveni všeho majetku

Do té doby se mně, prosím, neukazujte ani na očích.

Pavel Votruba