Armádní generál Miroslav Vacek napsal 10 knih tvořící jeho memoáry. Vzpomínal na to, jak byl posledním vojenským ministrem obrany, jak sloužil v Československé lidové armádě, jak se stal vojákem z povolání, jak byl zákonodárcem. Jeho následovník ve funkci velitele Západního vojenského okruhu generál Mojmír Zachariáš byl k pamětem generála Vacka kritický. Přesto však jeho paměti potvrzují to, co se odehrálo kolem Hlavní politické správy (HPS) na čs. ministerstvu národní obrany v první polovině roku 1990.
Té byla podřízena Vojenská politická akademie Klementa Gottwalda v Bratislavě (VPA KGB). V době, kdy sídlila v místech dnešního ministerstva obrany a byla řízena generálem Václavem Prchlíkem, byla Sověty dokonce považována za hlavní centrum plíživé kontrarevoluce. Byli to totiž její učitelé, kdo přišel s nápadem, že by ČSSR mohla být neutrální.
Absolventi VPA KGB byli povinně v posledním ročníku členy Komunistické strany Československa, ačkoliv se škola teritoriálně nacházela na Slovensku, kde »panovala« Komunistická strana Slovenska. Jako komunisté byli posluchači VPA KGB součástí nomenklatury.
Je to paradoxní, ale byl to generál Vacek se svými náměstky a velením HPS, kdo zachránil vojenské komunisty, jako byl Marcel Chládek, Lubor Koudelka a Eva Pavlová pro službu v armádě. Další komunisty z VPA KGB povýšili dokonce na generály: Šulc, Šmerdová, Knížek. Toho prvního prosadil do generálské hodnosti dokonce sám A. Vondra (ODS). Zbylé dva prosadilo ANO.
Pro nasměrování nomenklaturních kádrů do nových vojenských kariér stačilo jediné, a to přejmenování VPA KGB na Vysokou vojenskou školu pedagogickou (VVŠP). Stalo se tak před vyřazením jejich absolventů v roce 1990, a to rozkazem prezidenta republiky č. 33/1989, Změny ve vojenském školství, schváleným 29. 12. 1989 s účinností 2. 1. 1990, kde nový název VPAK GB totiž umožnil uniknout jejím absolventům z působnosti velkého lustračního zákona. Formálně bychom VVŠP mohli nazvat také Vojenskou univerzitou 17. listopadu 1989, protože byla první vysokou školou zřízenou Václavem Havlem.
Bývalého předsedu útvarové organizace KSČ bychom měli za prezidenta. Stále v něm zůstává něco z normalizačního komunisty. Americkému imperialistovi by ruku nepodal, tak mu alespoň napsal dopis. Ale jak to je s jeho ženou? Kdo měl zájem na tom, aby v armádě dál sloužili lidé, kteří byli přímými nositeli sovětského myšlení? Udělají si u Pavlů někdy stranický aktiv, aby mobilizovali personál na Hradě svým příkladem? A co udělají 21. ledna?
Jan Klán