Osvobození? Jiná varianta mi nevychází

Brzy po listopadu nás »hrdinové nové doby« začali přesvědčovat o tom, že je škoda, že nás neosvobodili Angloameričané. Prý by stálo za to počkat na ně o rok, o dva déle, než by se při osvobozovacím tažení dostali až k nám. Tak by se zabránilo následným létům socialismu. Pro malé děti jistě argument, pro myslícího člověka, nikoli pro »ovci«, jež je už natolik ovlivněná televizními seriály o hrůzách minulosti, že věří každé hlouposti, to už není jen k smíchu. Kdyby totiž nebyl Stalingrad, vítězná sovětská bitva o Kyjev ani porážka nacistů u Kurska a ústup wehrmachtu na celé sovětsko-německé frontě, nebylo by ani vylodění v Normandii. Teprve nebezpečí, že si to s hitlerovci Sovětský svaz vyřídí sám, a beze sporu také vojenské oslabení Německa porážkami na východě, přimělo Američany a Brity uskutečnit operaci Overlord. Co by se s námi v českých zemích stalo, kdyby na východě nebyli Němci totálně poraženi a Evropu ovládl hnědočerný mor, nám dokonce písemně po sobě zanechali pánové von Neurath, K. H. Frank a Reinhardt Heydrich. Nepochybuji totiž o tom, že angloamerický tábor by se pak s nacisty nějak dohodl. Mnichov je tomu příkladem.

Tady u nás by vládli protektoři, Frank, gestapo a pomalu by se uskutečňoval plán na zničení českého národa. Při tom by dál fungovaly, či spíše se zvyšovaly, represe proti českému národu. Nevěříte? Ti pod vlivem dennodenní propagandy valící se z České televize jistě nevěří. Jenže ne každý u nás sleduje zpravodajství a jiné »nalejvárny« ČT a mainstreamu.

Vraťme se do těch let, které by, pokud by nepřišli osvoboditelé, pokračovaly dál, až ke splnění Heydrichova poselství, že »konec konců tady (tedy v českých zemích) nemá Čech co pohledávat«.

Dnes je právě jedno zajímavé výročí. 20. srpna 1943 totiž nový protektor, právně vzdělaný absolvent mnichovské, heidelberské a göttingenské univerzity iuris doktor Wilhelm Frick, dosavadní ministr vnitra říšského Německa, přebral po alkoholikovi generálu Daluegovi post protektora v českých zemích. Tady místo něj vládl jménem samotného Vůdce sudetský Němec Karl Hermann Frank. Měla to pro Fricka prý být jen titulární funkce. Jenže všechna nejdůležitější rozhodnutí, která Frank nebo kdokoli učinil, byla signována i jím. Také proto na misku vah v Norimberku při rozhodování o trestu pro obžalovaného Fricka přibyly i zločiny v Česku. Kdyby se osvobození posunulo jen o rok dva a počkali jsme na západní osvoboditele, stálo by to životy minimálně sto dvaceti až sto padesáti tisíců českých občanů navíc. Přitom nacistická hydra jen před svým koncem za vlády dua Frick – Frank nejvíce kopala.

Připomeňme si »jagdkomanda«, nařízení o povinnosti smeknout před nacistickou vlajkou, Ploštinu, Prlov a Vařákovy paseky, pankráckou sekyrárnu, kde jen v době Frickovy vlády byl popraven přibližně jeden tisíc odpůrců nacismu, terezínské ghetto, kde v posledních dvou letech okupace zahynulo na důsledky uvěznění na třicet tisíc židovských spoluobčanů a dalších asi osmdesát tisíc bylo odesláno k zaplynování a k likvidaci do Osvětimi. Také děti byly mezi nimi. Ve Frickově éře byl umučen Karel Hašler, Josef Čapek, Karel Poláček, Milena Jesenská… Kdyby se jen o rok či dva posunula doba vlády nacistů, pánů Fricka a Franka, připsali bychom další tisíce jmen a to nejen na zdi Pinkasovy synagogy, ale do pomyslného seznamu obětí. To v případě, že na východě by Sovětský svaz byl poražen, nebo nebyl napaden a nezapojil se do války a západní Spojenci se přece jen vylodili v Normandii. Spíše však platí, že žádná druhá fronta by nebyla a pánové Frick a Frank by začali uskutečňovat Heydrichovy plány.

Nemohu za to, ale jiná varianta mně nevychází.

Jaroslav Kojzar