Vzpomínám si na výrok vystihující současnou situaci v Rumunsku i jinde jednoho z francouzských revolucionářů v Konventu, Legendra. Ten výrok zní: »Je otázkou, zda je možné v zájmu svobody, zničit svobodu samu.«
V září roku 2009 český Ústavní soud, pod vedením Pavla Rychetského, perfidně zrušil mimořádné volby, jejichž vypsání podpořila v obou komorách českého parlamentu ústavní většina poslanců a senátorů. Český Ústavní soud, i když je jeho kompetencí posuzovat ústavnost zákonů, postrádá podle platné české ústavy pravomoc rozhodovat o ústavnosti ústavních zákonů. Tedy, Ústavní soud tehdy bezostyšně porušil ústavní pořádek, což vedlo v Česku k narušení běžného střídání levicových a pravicových vlád. A politickou scénu tak do značné míry ovládly nesystémové politické strany (Věci veřejné, Piráti). Ústavnímu soudu, respektive silám, které si vynutily toto rozhodnutí, šlo tehdy o to zabránit vítězství levice ve volbách do Sněmovny. Což by vedlo k ustavení vlády Sociální demokracie pod mým vedením, s mimovládní podporou komunistů. To ovšem nebylo v souladu s plány některých »zahraničních mocností«. Dlouhou dobu po tomto rozhodnutí Ústavního soudu jsem se sám sebe ptal, kdo dodal Rychetskému a spol. odvahu k tomuto nehoráznému činu, prznícímu ústavní pořádek v Česku a de facto ničícímu českou demokracii. Po letech mi vyšel jediný možný výsledek úvah a tím byl zásah zahraniční moci. Jak by se jinak tak nestatečný člověk, jako byl Rychetský, odvážil k protiústavnímu konání. Čin Ústavního soudu byl přikryt pochvalných rykem politické pravice, která větřila svou prohru v mimořádných volbách, plánovaných na říjen 2009, a také mainstreamových médií. Toto zneužití Ústavního soudu k závažnému zásahu do politického života státu, bylo v té době v Evropské unii něčím výjimečným. Nyní, jako by se stávalo normou.
Gruzie a Moldavsko usilují o členství v EU. V těchto zemích probíhá politický boj mezi silami, které jsou pro jednosměrný vstup do EU, a silami, které usilují o širší politické vztahy v zahraniční politice jak na EU, tak na Rusko, a tedy o zachování zejména výhodných hospodářských vazeb.
V Gruzii nyní probíhá malý »Majdan po gruzínsku«. Demonstranty proti výsledku parlamentních voleb, ve kterých zvítězila strana hledající realistické vztahy jak k EU, tak k Rusku, hecuje otevřeně »prozápadní« gruzínská prezidentka. Mandát této osoby v prezidentském úřadu končí ovšem 8. prosince. Dosluhující prezidentka však sdělila, že ve své funkci bude pokračovat i po tomto datu. To je konec legality a pokus o státní převrat, neboť jinak se tento rádoby revoluční čin nedá nazvat. Prostě síly, které v Gruzii podporuje Západ, nejsou schopny unést politickou porážku. A tuto porážku neumí unést ani vedení EU v Bruselu. Zdá se však, že prezidentka po skončení svého mandátu bude muset být vyvedena ze své úřadovny, kde už od 9. prosince nemá co dělat. A vývoj v Gruzii půjde sice klopotně, ale jistě kupředu.
Před pár týdny mne překvapil výsledek prezidentských voleb v Moldavsku. Tzv. proruská strana ve volbách prohrála, i když v samotném Moldavsku vcelku s přehledem zvítězila, ale volby rozhodl milion (!) hlasů Moldavanů, hlasujících ze zahraničí. Tento volební výsledek vzbudil můj úsměv. Stejně jako to, že na moldavském velvyslanectví v Moskvě v určitou chvíli došly hlasovací lístky… Proti výsledkům moldavských prezidentských voleb nikdo ze západních pozorovatelů neprotestoval.
A teď k Rumunsku
Rumunský Ústavní soud se vydal již osvědčenou cestou Pavla Rychetského. V prvním kole prezidentských voleb totiž zvítězil údajně krajně pravicový a proruský kandidát Calin Georgescu. V neděli se dokonce objevila zpráva na liště ČT24, že rumunská policie provádí zásah proti krajně pravicovým aktivistům. Jinak řečeno, proti politickým stoupencům C. Georgesca, kteří celkem oprávněně protestují proti zrušení voleb.
Do zrušení voleb se zapojil velmi aktivně dosavadní prezident Klaus Iohannis, který sdělil, že podle rumunských zpravodajských služeb bylo první kolo prezidentských voleb ovlivněno »hybridními« zásahy Ruska. Pokud člověk má ještě zdravý, kritický rozum, musí pochybovat nad hodnověrností takovýchto účelových »důkazů«. Neznám politiku Georgesca, ale zrušení výsledků voleb je znamením, že demokracie v této zemi dostala těžce na frak. Zrušení voleb odsoudil jak Georgescu, tak jeho centristická protikandidátka Elena Lasconi, která se s Georgescem měla utkat ve druhém kole. Rumunský Ústavní soud se neštítil hodit do koše hlasy milionů rumunských voličů, které svým nedemokratickým rozhodnutím hrubě ponížil. Copak je možné, aby se milióny voličů nechaly oblbnout nějakou propagandou na sociálních sítích a neměli na věc vlastní názor? Georgescu podle všeho, jak si to vyhodnotili loutkovodiči v zákulisí, měl šanci zvítězit ve druhém kole prezidentských voleb a stát se tak novým prezidentem Rumunska. A zcela nepochybně by se tento muž připojil k politické frontě, vytvářené ve Střední Evropě premiéry Orbánem a Ficem. Podobně by mohla být úspěšná jeho »ultrapravicová strana« v parlamentních volbách, pokud by byla podpořena jeho vítězstvím v prezidentské volbě. Drzoun Georgescu chce mír na Ukrajině a to se nesmí. Takže máme demokracii jen odsud až posud. A vrcholem neústavnosti, ke kterému se snížil dosavadní prezident Rumunska Iohannis, je sdělení, že s ohledem na nekonání prezidentské volby zůstane v úřadu prezidenta i v dalších měsících. Neznám pochopitelně rumunskou ústavu, ale ústavy formálně demokratických zemí nebývají takto despotické. Neumožňují výkon prezidentské funkce bez mandátu lidu.
To, že maistreamová média například v Česku bezostyšně předkládají našim spoluobčanům deformované informace a jednostranné názory, snažící se infikovat veřejnost, to je zřejmě v pořádku.
Jiří Paroubek
Diskuze je uzavřena.