Naděje umírá poslední. Toto známé rčení nás provází po našich cestách a pomáhá nám držet se svých cílů. Jednou z nadějí českého národa je i blížící se volba prezidenta, která se bude konat v lednu. A nadějí svobody byli i někteří vlastenečtí kandidáti, kteří si uvědomují vážnost situace, a proto jsme doufali v úspěch jednoho z nich…
Naději vystřídalo veliké zklamání, protože ani jeden z přijatelných prezidentských kandidátů nepodal přihlášku. U Jozefa Skály a Jaroslava Turánka se bohužel nepodařilo získat potřebný počet podpisů. Možná největším vlasteneckým kandidátem byla paní Alena Vitásková. Dáma, která již s bojem proti systému má své osobní zkušenosti. Dáma, která rozumí energetické problematice a bezesporu by byla schopna národu pomoci vyřešit drahé energie. Dáma, která měla vysoké ambice, protože si stanovila vysokou laťku… až příliš vysokou. A tady se ptám. Byl to záměr nebo jen egoistické gesto?
100 000 podpisů se nepodařilo získat nikomu, což se asi dalo předpokládat, a proto se ptám dál. Proč 100 000? Chápu, asi paní Vitásková chtěla mít jistotu, že bude mít potřebnou podporu, ale pak je na místě úvaha, proč svoji kandidaturu oznámila. Šlo ji o moc nebo o pomoc lidem? Pokud chci pomoci lidem, tak jako prezidentský kandidát mám možnost oslovit mnoho médii ovládaných lidí. I v případě neúspěchu mohla velmi výrazně pomoci, ale ona dle mého názoru pomoci nechtěla.
Jsem přesvědčen, že pan Skála či pan Turánek by se ctí vstoupili do volebního klání, dobře si vědomi toho, že mají důvěru mnoha potřebných lidí. A pokud by paní Vitásková zhodnotila situaci správně, stala by se jedinou podporovanou kandidátkou lidí s vlasteneckým cítěním. Kdo chtěl volit výše jmenované pány, ten by se s největší pravděpodobností přiklonil k paní Vitáskové.
V čem je tedy problém? Co ta paní vlastně chtěla? Jasný postup do druhého kola? Jistotu výhry bez boje? Ale ne, Aleno! Lidé Vám věřili a doufali, že jim pomůžete. Chápu, že prezidentská kandidatura je také o nemalé finanční podpoře, ale tohle by měl být již předem jasně zvážený a vyřešený problém. Dle mého názoru by byla jedním z favoritů, a kdoví, co bude v lednu. Zima a stále dražší energie by mohly výrazně zvýšit šanci na úspěch, ale prostě nemám 100 000, no! Jsme jako národ v krizi, ve které potřebujeme naději.
Naději, která zvedne z pohodlné domácí židle i ty, kteří ztratili důvěru ve volby. Lidi, kteří by s kandidaturou paní Vitáskové pochopili šanci na změnu k lepšímu.
Opět připomínám, oni volit půjdou s celým svým comedy bandem SPOLU a budou nám chtít přidělit nějakou globalistickou dobře vypadající loutku. Paní Vitásková nám tedy »sdělila«, že se budeme muset rozhodovat mezi zlými válkychtivými ukrajinskobruselskými soudruhy nebo dalším soudruhem Babišem, který se možná bude zdát být menším zlem. Děkujeme, paní Aleno, ale pokud jste opravdu tohle chtěla, je dobře, že to víme již teď.
David Tygr Ploc, předseda strany DOMOV
Důvody, proč „vlastenka“ Vitásková odstoupila z kandidatury na prezidenta, se nabízejí dvě:
1. Vitásková těch avizovaných 64 000 podpisů nikdy neměla. Nikomu je totiž neukázala a hned je skartovala. Proč, je zřejmé.
2. Moje, možná naivní, představa o vlastenci je taková, že je to člověk, který nasazuje svůj život při ohrožení své vlasti. Určitě vlastencem není nikdo, kdo jen žvaní z tepla své kanceláře. Tím méně to je člověk, který v soudní při požaduje na státu 168 miliónů jako ušlý zisk. Vitásková jen vyhodnotila, že vlastní prospěch se jí vyplatí víc než hraní si na vlastenku.
Lidi nejsou blbí. Vyhodnotili si správně, že používání pojmu vlastenec zní nabubřele a nepatřičně. Používají ho pouze populisti, kteří loví ve vodách méně bystrých občanů a zakrývají jím svoji myšlenkovou prázdnotu.