Oni jsou jenom muzikanti

Při náhodném poslechu televizí, zvláště té České, brífinků, rozhovorů či diskusí parlamentních činitelů jsem dospěl k názoru, že máme hodně muzikantů (omlouvám se skutečným hudebníkům). Jsem člověk, který si leccos pamatuje. Ostatně, není dávno, co ještě Fialův kabinet naší zemi vládl, takže není třeba se ponořit hluboko do vzpomínek. Při zmíněném poslechu se dozvídám často velmi zajímavé věci. Někdy si dokonce připadám, že jsem žil v jiné době, jiná vláda než Fialova nám vládla před rokem, jiní lidé zemi dovedli nejen na pověstné Klausovo dno, z něhož se máme odrazit, ale někam hluboko pod něj, kde snad chybí i žebřík, aby člověk po něm mohl zas vystoupit nahoru.

Sleduji, jak návrhy zákonů, které vláda připraví, jsou torpedovány ze všech opozičních stran. Často se ptám, proč ten či onen projednávaný návrh, nepřijala tedy minulá vláda, když dnešní opozice, dřívější vládní tým, přesně ví, jak co dělat? Nerozumím tomu, proč najednou současná opozice pochopila to, co dřív mohla zabezpečit sama, přičemž by jí v tom nikdo nemohl zabránit.

Před několika dny odpověděl na několik otázek bývalý ministr, dnes poslanec, Ivan Bartoš. Nový stavební zákon zkritizoval ze všech stran a vyslovil nemalou řadu připomínek. Proč však své jistě velmi moudré připomínky neuplatnil v době, kdy za přípravu zákona zodpovídal? Proč pro zmatek, který způsobil, byl odvolán z funkce? Kolik to stálo státní pokladnu?

Upozornil bych i na pana Rakušana, vždy u mikrofonu obklopeného svým dvorem, jak velmi expresívně odsuzuje cokoli, co projednává Sněmovna. Byl místopředsedou minulé vlády, měl tudíž značnou moc zasahovat do přijímaných osnov. Jistě jako bývalý učitel historie, ví, jaká hloupost je srovnávat slova s nesouměřitelným obsahem, jako je nacismus a komunismus, přesto pro špatný zákon hlasoval. Nezpochybnil jako ministr vnitra a absolvent studia historie, jeho nesmyslnost, což svědčí o nedostatku erudice. Nyní je na špici opozice a tepe všechno, co dříve, bylo-li by to potřeba, mohl sám nebo jeho strana navrhnout. Navíc právě Starostové jsou namočeni do kauzy Dozimetr.

Je pro mne udivující, s jakou vehemencí poslanci dnešních opozičních stran bojují proti záměru zastropovat platy ústavních činitelů. Přitom vůbec nevadí, že na mnohé profese dopadá knuta trhu a ukazuje se, že nezbude na zvýšení mezd zaměstnanců v daleko potřebnějších institucích, než je Poslanecká sněmovna. Přitom v ní sedí už nejméně dvě období takoví neumětelé jako je Marek Benda či Olga Richterová, kteří snad nikdy nepoznali slovo práce. Hlavně, že umějí mluvit (o všem, pochopitelně), tvářit se chytře, kritizovat cokoli, co přijde z lavic vlády či od vládních stran a protlačovat se do České televize.

Opravdu mě zajímá, proč své moudrosti neuplatnili v minulém volebním období, když byli u moci? Proč prohráli volby, když jsou tak schopní a vědí, co je třeba? Proč je poslední volební průzkum ještě více vzdaluje vládnutí, než loňské podzimní volby? Tak moudří lidé! Tak plní námětů, jak co řešit a vyřešit.

Ostatně nevycházel letošní vládní rozpočet náhodou ve většině bodů z toho, co právě oni připravili? Nebyl za to náhodou zodpovědný občanský demokrat Stanjura a neschválila to Fialova vláda? Dokonce za ta nesplněná dvě procenta na zbrojení, což tak rozčiluje prezidenta Petra Pavla, zodpovídá vlastně ona.

Hlavně, že poslanci z opozičních lavic nejsou zodpovědní za nic, oni jsou přece jenom muzikanti!

Jaroslav Kojzar

Vysvětlení: Francouzský film Já nic, já muzikant, je fraška se slavným Pierrem Richardem. Hláška s tímto obsahem se však vyskytuje v mnoha podobách a v různých žánrech.