Omluva Mynářovi a Zemanovi: konec mediálních soudů a prázdných gest

Když policie v únoru 2021 obvinila tehdejšího hradního kancléře Vratislava Mynáře v kauze šestimilionové dotace na penzion v Osvětimanech, politická scéna neztrácela čas. Presumpce neviny šla okamžitě stranou a začal hon na čarodějnice. Dnes, s odstupem času, by bylo namístě jediné: veřejná omluva. A to nejen Vratislavu Mynářovi, ale i tehdejšímu prezidentu Miloši Zemanovi.

Kauza totiž mezitím doběhla do konce, a to jasně v Mynářův prospěch. V lednu 2025 ho zlínský krajský soud zprostil obžaloby a v březnu 2025 rozsudek nabyl právní moci, protože se státní zástupce neodvolal. Letos v březnu mu navíc ministerstvo spravedlnosti přiznalo odškodné 472 000 korun za nezákonné stíhání a nepřiměřenou délku řízení – stát tak sám přiznal, že šlo o stíhání, které se vůbec nemělo vést.

Mediální poprava místo presumpce neviny

Reakce tehdejší opozice – ODS, TOP 09, STAN, Pirátů i KDU-ČSL – byla blesková a nemilosrdná. Politici se předháněli v siláckých prohlášeních a žádali okamžitou rezignaci. Andrej Babiš, který v té době hrál vlastní politické šachy a vztahy s Hradem účelově ochlazoval, se přidal s tvrdou výzvou k Mynářovu odchodu. Všichni měli jasno ještě před tím, než soudy vůbec začaly konat svou práci.

Jako bývalá poslankyně vím z vlastní zkušenosti, jak funguje politický a mediální tlak ve Sněmovně. Vytvořit kolem někoho umělou kauzu, ušitou horkou jehlou jen pro efekt, je nesmírně snadné. Obvinit člověka a zničit mu pověst trvá pár hodin, ale očistit se trvá roky.

Současná vládní garnitura se ráda zaštiťuje novou politickou kulturou. Jak se ale ukazuje, u nich platí beze zbytku, že sliby jsou chyby. Skutečná politická kultura se totiž nepozná podle toho, jak hlasitě dokážete křičet na politického oponenta, když je v problémech. Pozná se podle schopnosti přiznat chybu, když se ukáže, že vaše soudy byly předčasné nebo přehnané.

Miloš Zeman byl v době největšího tlaku vážně zdravotně indisponován. Přesto tlakům nepodlehl, zachoval se jako chlap a svého spolupracovníka podržel až do konce svého mandátu. Petr Fiala i Andrej Babiš tehdy sbírali laciné politické body na úkor nemocného prezidenta a nepravomocně obviněného kancléře.

Vypořádání s protiargumenty

Jistě, můžeme legitimně debatovat o tom, zda měl Vratislav Mynář zastávat funkci kancléře bez bezpečnostní prověrky. To byl objektivní fakt a relevantní politický problém. Zásadně se to ale liší od toho, když z někoho bez soudu uděláte dotačního podvodníka a kriminálníka, abyste si zvedli volební preference. Míchat administrativní a bezpečnostní pochybení s předčasnými trestními soudy je faul.

Závěr: Čas na politickou dospělost

Konstruktivní řešení současné situace je naprosto jednoduché, ale vyžaduje osobní odvahu. Politici, kteří v roce 2021 pořádali na Mynáře a Zemana mediální štvanici, by měli předstoupit před veřejnost a říct: »Mýlili jsme se, omlouváme se.«

Byl by to jasný signál, že presumpce neviny v této zemi stále platí a že politický boj má své etické hranice. Zatím ale slyšíme jen hrobové ticho.

Jana Volfová, bývalá poslankyně za ČSSD