PAN kuchař Jaroslav Sapík slavil sedmdesátiny. Tak už to v životě chodí, že tahle kulatá jubilea se připomínají. Potud je vše v normálu. No jo, jenže on ten kujón Sapík poslal pozvánku také ruskému velvyslanci, jenž dorazil…
Panečku, a Jaroušek, jak mu říkával Jirka Babica, hnedle musel na kobereček (zatím jen mediální), neb jak to zhodnotil super.cz: »…zvláště v současné době Ruskem rozpoutané války na Ukrajině je to zarážející.« Já se zase divím, že oslavenec nezarazil vás – na tom by ovšem nic zarážejícího nebylo. Už jen ten titulek: Na párty pozval i ruského velvyslance. Takhle to vysvětlil.
Děláte si legraci? Neděláte. Naivní otázka. Pardon.
Přesto bych k tomu pár stručných poznámek dodala…
Co je vám vůbec do toho, koho si jubilant na svoji soukromou narozeninovou párty pozval a proč by to měl komukoli vysvětlovat? Notabene, co jste tam pohledávali vy? Šmejdili po senzaci?
To si pan Sapík hřál hada na prsou, když vás pozval taky. Aspoň předpokládám, že jste se na oslavu nepozvali sami. Nedivila bych se totiž ani tomu.
Zmocňuje se mně neblahý pocit, že jubilující mistr nad kuchařské mistry si v televizi už neškrtne. Možná z Youtube v brzku zmízí i jeho videa, třeba zrovna ta má oblíbená »Babica vs. Sapík«. Vše je v demokracii možné. On si totiž pan Jaroslav nikdy moc servítky nebral. Sleduji ho už roky, poněvadž ráda vařím, takže teď nemusím vařit z vody. Prostě vím, o čem mluvím.
Například vždycky říkal cikánská pečeně, nikoli romská, a taky obdivoval ruskou kuchyni a vařil podle ruských receptů a říkal nahlas a veřejně »boršč«, »pirohy«, a taky kdysi několikrát vyslovil »Moskva«. Teď mu to všechno sečtou. Za boršč, za pirohy, Moskvu, velvyslance i cikány. A taky za to, že ještě jako učeň zavařoval meruňkové knedlíky s manželkou prezidenta Ludvíka Svobody (slyšíte, Jakube Železný?) a připravoval jídlo i pro doktora Husáka.
Ještěže populární hospodu v Klokočné předává synovi, jinak by snad musel ve svém podniku vařit načerno. V černé kuchyni, jak se dříve říkalo místu, kde se kupř. připravovalo žrádlo pro dobytek, ale dělaly se v ní i zabíjačky, aby nebyl nepořádek po celém stavení.
Tohle už není o tom, že by se svět zbláznil. On bláznil vždycky. Od začátku, co existuje. Jenže co se děje dneska, už ani blázni nechápou…
Marie Krejčíková