Za malomyslného (také tento obsah je synonymní k výrazu defétismus) označil Seznam Zprávy současného obyvatele Pražského hradu Petra Pavla. A taky za poraženeckého s nedostatkem sebedůvěry a víry v možný úspěch… – i takový výklad je relevantní k onomu defétismu.
Kdo by byl řekl, že to bývalý důstojník ČSLA takhle slízne. Na druhou stranu se není čemu divit. Albrightovský protiruský fanatismus oficiální české mediální scény, jenž do veřejnosti lačně hustí tytéž myšlenkové pochody vládních činitelů, nezná slitování a neodpouští byť sebemenší odchylku. Všem těmto pisálkům nedochází, že Pavel nemá ve scénáři stejnou roli jako Fiala, Lipavský, Černochová & Co. Ti druzí vyjmenovaní byli k použiti k výkopu a řekněme do 70. minuty druhého poločasu, ovšem závěr už nedohrají. Vystřídal je po celou tu dobu poctivě se rozcvičující Petr Pavel, jenž 9. března letošního roku, po své inauguraci, zčerstva vběhl na plac.
Jenže ti pisálci asi neví, že každé střídání se nese ve snaze změnit způsob hry, a nezaregistrovali, že teď už se nehraje podle Fialových notiček, ale podle těch dodaných Pavlovi. Kdyby věděli a registrovali, pak by v komentáři o výsledcích summitu NATO ve Vilniusu nemohli napsat, že…
»A mimochodem, ve správnosti takového svého přístupu jej (rozuměj Rusko) musí vždy znovu potěšit politicky tupá prohlášení českého prezidenta Petra Pavla. Tváří v tvář tomu, že se příští rok budou konat volby ve Spojených státech, Pavel ve Vilniusu řekl: ‚Uvidíme další pokles ochoty masivně podporovat Ukrajinu dodatečnými zbraněmi. Takže všechny tyhle podmínky pravděpodobně povedou k závěru, že to, co bude dosaženo do konce roku, bude východiskem pro vyjednávání.‘ Kyjev má podle Pavla reálně čas jen do konce roku, aby urval, co se dá. Co si tedy prezident představuje pod oním vyjednáváním, které bude muset následovat? Těžko vědět, neřekl to, ale co jiného by asi mohl myslet než nutnost přistoupit na územní kompromisy? To snad chce, aby se stalo? Je smutné, že právě český prezident – samozřejmě když pomineme Viktora Orbána – takhle třímá prapor defétismu.«
Čili prapor malomyslnosti, jak jsem už glosovala v úvodu. Když někdo hloupost zdědí po předcích, geneticky, to není hodno výčitek – holt, každý jsme nějaký a komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.
Ovšem stane-li se někdo hloupým dobrovolně, z vlastní vůle a iniciativy, díky usilovnému studiu, to už je jiná. Tady jde veškerá tolerance, natož upřímná lítost stranu. Zkuste o tom popřemýšlet, vy investigativní praporoví defétisté…
Marie Krejčíková
Tenhle protiruský fanatismus je patrně velmi výnosný a bezrizikový. Hledání pravdy, to je ve fialovém režimu nebezpečné.