O nadrženém klukovi z Černína

Americký Kubánec či kubánský Američan, Marco Rubio, takto potomek kubánských rodičů, odteď nový ministr zahraničí ve vládě Donalda Trumpa… Sice o tom jistě neví, ale v Česku už má kámoše, jenž se ho nemůže dočkat…

Zřejmě mně něco uniklo, možná jsem nedával pozor, nebo neumím číst mezi řádky, nicméně celkem slušně ovládaje anglický jazyk, prostudoval jsem kde co, ale že by v nějakém rozhovoru či projevu Rubio zmínil Českou republiku, natož aby se těšil na spolupráci s tajtrlíkem z Černína, to jsem opravdu nikde nezaznamenal.

Za to Lipavský už je nadržený jak Černochová na seniorské ef pětatřicítky a halasně vytrubuje do veřejného prostoru, že – cituji z jeho sociální platformy X: »Gratuluji @marcorubio ke jmenování ministrem zahraničí. Těším se na spolupráci při upevňování našich vztahů, boji proti nové ose zla a na pevný postoj vůči autoritářským vlivům.«

Pravdu přebil, egem debil…, to jistě znáte. Možná, že Rubio ten ministerský post vzal jen proto, aby se face to face mohl setkat s tímhle mamelukem. Ta nadutost, ten egocentrismus šaška, který semlel českou zahraniční politiku na sekanou a za chvíli po nás nikde ve světě ani pes neštěkne, si tady honí pobryndané triko a fantazíruje o jakési nové ose zla. Jak s tou osou společně s USA ministrem zatočí. To fakt nevymyslíš.

Já mám pocit, hraničící s jistou, úplně opačný. Že na ten boj proti těm nově vykonstruovaným osám zla zůstane Jeník sám. Tedy sám… spolu se stejně duševně založenými komplici. S oběma Péti, Janinkou, Markétkou, Vítkem, Sašou, Danuší, Dominikem, Ondrou atd. Jeden by se z něho i z nich poblinkal.

Nebo že by měl v tomto kontextu na adresu Lipiho pravdu sovětský spisovatel Čingiz Ajtmatov, jenž napsal, že… »Strach postrádá soudnost«? Třeba to vážně bude právě onen strach, který buclatého kluka z Černína vede k podobným řečem. Komu by se taky chtělo, ulehávaje-vstávaje, chodit, sedět i ležet pořád v jedněch hadrech, že? Pruhovaných.

Dušan Sedlák