O Henrym, banánech, stokunovce a Ukrajincích

Počátkem 90. let minulého století jeden z nejužšího vedení nekorunovaných králů globální politiky Henry Kissinger prohlásil, že »osudem Československa je banánová republika«. Mainstream tento výrok sice trvale popírá, že Kissinger se ničeho takového nikdy nedopustil (podobné je to i s Tigridovým »láskyplným« vzkazem své domovině z emigrace: »Československo je vředem na mapě Evropy«), nicméně já mám tuto informaci od očitého svědka Kissingerovy přednášky o evropské bezpečnosti (Praha, červen 1990). Citovaná slova samozřejmě nezazněla v oficiální části, nýbrž v kuloárech během neformální debaty, které byl ten »můj« zdroj přítomen.

Sice to vylučuji, nicméně i kdyby Kissinger nic takového neřekl, banánovou republiku jsme si poctivě vybudovali i bez něho, resp. tak dlouho jsme ty banány tlačili do popředí onoho pomyslného žebříčku polistopadových (sametových) výdobytků, až se nám staly osudnými.

Často mně to přišlo, že naše minulost, přítomnost a budoucnost jsou postaveny vysloveně na banánech. Vycházím především z oblíbeného rčení svobodných (konečně…) polistopadových generací, že… Za zlých komunistů banány nebyly, a když jo, stály se na ně fronty a stejně se nedostalo na každého, a když ano, byly početně takříkajíc na příděl – za to po revoluci jsme se konečně dočkali banánové svobody a hojnosti a již přes 33 let máme banánů, kolik chceme. Z banánů zněly hlasy, že blýská se na lepší časy… asi tak nějak…

Označení »banánová« se nejčastěji užívá pro země s korupčními vládami a omezeným zemědělstvím. V obou těchto charakteristikách dosáhla Česká republika nebývalého mistrovství. Korupci by politici mohli rozdávat po hrstech (usuzuji už jen z toho, co se děje na povrchu, resp. co je vidět – pod povrch snad ani nechci sfárat)… Snad jen Fialovi přátelé v Kyjevě, kteří bojují i za nás…, jsou na tom korupčně ještě lépe.

Tak nějak jsme se »probanánovali« na úroveň rozvojových zemí, přičemž u nás zatím ani ten rozvoj nenastal. A proč o tom píšu? Víte, že ani pořádně nevím? Byl jsem včera nakupovat a viděl regály plné banánů a u kasy se střetnul s hordou mladých Ukrajinců v rodě mužském (žel až příliš životném), kteří slečně pokladní (náhodou to byla Češka) dosti neurvale vnucovali již neplatnou chorvatskou stokunovku, chtějíce s ní hradit útratu. Mimochodem – v nákupním košíku měli snad 10 kilo banánů… Tak se mně to v hlavě všechno nějak pomlelo a zplodil jsem těchto pár neveselých řádků.

Robert Fish