O dojivosti přímo úměrné síle politického mandátu

Novinky.cz přinesly pro budoucnost lidstva převratný rozhovor s novým ministrem zemědělství Markem Výborným. Převratný proto, že se v něm kromě jiného dozvídáme, že nikoli skrze odbornost, ale silou politického mandátu se zazelenají pole, rozdojí krávy apod.

Na dotaz redaktorky Dáši Šamanové (příznačnější jméno si s Nekulovým nástupcem snad ani povídat nemohlo, protože nad předvedenými kouzly pana Výborného bledne i Pavel Kožíšek závistí, a že je to nějaký šaman…), zda musí být ministr odborníkem, se jí dostalo následující odpovědi: »Nemusí. Může, ale to klíčové pro ministra je, aby měl silný politický mandát a aby uměl komunikovat. …ministři nejsou v roli školáků. Nezříkám se toho, že ty věci budu navnímávat, ale představa, že jdu na doučování, je lichá. Nikdy nebudu odborníkem na zemědělství. … Ale musím ještě zdůraznit jednu věc. Ministerstvo zemědělství jsem převzal od svého předchůdce Zdeňka Nekuly ve velmi solidní kondici. Nepřicházím tam dělat žádnou revoluci, je tam na co navázat.«

Pravda, i na nic se dá navazovat. Nazývat totiž to, co se odehrává na českých polích a v domácích stájích zemědělstvím, to skutečně vyžaduje silný politický mandát a komunikaci přímo ekvilibristickou. Ale abych to zbytečně nenatahovala, neboť není důvod – viník je jasný…

Na jiný dotaz Šamanové (fotbalisté by ho nazvali gólovou přihrávkou), znějící: »Je to, že by měl být ministr odborníkem, nějaká nová móda, se kterou přišel třeba hlavně Andrej Babiš?«, šaman Marek odvětil: »To je zcestná teze Andreje Babiše a hnutí ANO. Znovu říkám, je to nesmysl. Nakonec o tom hovořil i pan prezident.« Ještě že tak. Předpokládám, že i paní prezidentová disponuje týmž názorem…

Jeden z diskutujících k tomu dodal: »Tak to alespoň skvěle zapadne. Máme tu ministra financí, co nerozumí financím, máme tu ministra zdravotnictví, co nerozumí zdravotnictví, ministra zahraničí, co nerozumí diplomacii… a nad tím vším bdí premiér, který nerozumí ničemu. Snad jen ministr vnitra rozumí zlodějinám a rozkrádačkám, ale že bych to považoval za přínos, to se říct nedá…«

Měla bych si z toho vyvodit závěr, že i lékaři na operačním sále postačí k výkonu své práce silný politický mandát a umění komunikace – pochopitelně nikoli s pacientem ale s pozůstalými?

Když to vezmu kolem a dokola, my jsme vlastně všichni takoví pozůstalí. Po všech těchto šamanech, a že jich za poslední tři desetiletí bylo, jsme už jen ZŮSTALI. Na dožití. Jsme těmi, kteří zůstali po dělení se zbytkem, čili jsme zbyli, a nyní se nás ONI snaží dovydělit už beze zbytku. Nejdříve nás opíchali a teď nás vyhladoví. Ovšem pozor – se silným politickým mandátem a uměním komunikovat… To se nám to bude odcházet z tohoto světa.

Marie Krejčíková