Novoroční projev prezidenta generála v.v. Petra Pavla

Prezident pro jistotu nezrekapituloval uplynulý rok, protože není se zrovna čím chlubit. Zaměřil se hlavně na podporu eura, obecně míněná přání k radosti a spokojenosti v novém roce a na letošní volby. Kdo očekával nějaké duchaplnosti či kritický pohled na řadu našich problémů, se kterými jsme se v minulém roce potýkali, nedočkal se. Jeho vystoupení bylo v souladu s typickými projevy politiků plných floskulí.

Sdělil, že skutečný stav naší země není špatný, jak si někdy myslíme v důsledku záměrně šířených negativních nálad. Z výšin hradu se to možná tak jeví, ale není tomu tak. Dnešní vládní garnitura před svým zvolením tvrdila, že umí vládnout lépe. Že umí dělat politiku lépe. Že bude lépe spravovat tuto zemi a budeme se mít lépe. Ale ukázala se jen jejich prázdná mysl, bezzásadovost, odborná neschopnost, nesystémovost v rozhodovacích procesech, nahrazování pravdy polopravdou nebo lží, touha po moci, které přizpůsobili vládnutí za každou cenu. Ekonomické, životní a další parametry ukázaly, že máme nejhorší vládu za uplynulých třicet let, která není schopna vést zemi k prosperitě. Reálná životní úroveň nám klesla. Stačí se zeptat samoživitelek, mnohých důchodců nebo těch, kteří se dostali na hranici chudoby, a není jich u nás málo.

V další pasáži říká: »A i kdybychom ještě za několik let neměli stejné platy jako v Německu, jistě by naši budoucí prosperitu podpořilo i to, kdyby byly, stejně jako v Německu, vypláceny v evropské měně.« Pane prezidente, mít stejné platy jako v Německu, jak prohlásil Fiala, je ukázkou floskule či přímo fabulace. Ve stávajícím chybném systému se jedná o zcela nereálnou situaci. To by Německo musela zasáhnout obrovská sociální a hospodářská krize, která by zastavila německou prosperitu. Ale pokud by to nastalo, pak by ČR dopadla ještě hůř, protože ekonomická situace v Německu značnou mírou určuje situaci v Česku. Proto je zarážející, že se k tomuto hloupému nápadu nekriticky vracíte. A je rovněž mylnou představou, že přijetím eura se naše prosperita zlepší či podpoří.

Švýcaři, kteří svého času koketovali se vstupem do EU, rychle pochopili možná úskalí a v referendu vstup odmítli. Jiným příkladem je Norsko, které je součástí NATO, ale není v EU. S životní úrovní v obou zemích se nemůžeme vůbec porovnat a jen stěží se můžeme k těmto úrovním alespoň přiblížit. Přitom oba státy mají vlastní měnu. Připomeňme ještě Švédsko, které vstoupilo do EU ještě dříve než my, a to v roce 1995, a přesto euro nemá a mít nebude. Opět se nemůžeme s životní úrovní jeho obyvatel srovnávat. Švédsko si zachovává svérázný postoj k eurozóně a preferuje ponechání své měny, švédské koruny. Švédská veřejnost i politici jsou skeptičtí k myšlence společné měny. Země si zároveň, na rozdíl od Česka, vyjednala několik důležitých výjimek. Švédsko zůstává mimo eurozónu a na rozdíl od naší země se neobávalo požádat své občany o to, aby v referendu vyjádřili svůj postoj k euru. Výsledkem byl nesouhlas s přijmutím této měny. Podobně je na tom Dánsko. Tyto země mají vlastní národní měnu, a ne tu eurounijní. Jsou zároveň důkazem toho, že prosperita země není vázána na evropskou měnu. Tuto skutečnost potvrzují i názory některých ekonomů. Takže podpora budoucí prosperity ČR není v evropské měně, ale někde úplně jinde, pane prezidente.

Jiným diskutabilním výrokem je: »Ze všeho nejvíc si přeji, abychom případné pocity skepse a zklamání z toho, jaký je život dnes, nespojovali s hodnotami demokracie.« A s čím má být oprávněná nespokojenost občanů spojována? Nebo snad nežijeme v demokracii? Když už se prezident tohoto tématu dotknul, měl sdělit, že demokracie má více tváří. Její konkrétní obraz často závisí na uzurpátorech moci. Bohužel, ta naše dnešní demokracie je systémově chybná, protože mimo dalších chyb připouští, aby se do nejvyšších vládních míst i do parlamentu mohli dostat i neodborníci, demagogové, převlékači kabátu a mocichtiví prospěcháři. Mnozí z politiků si neuvědomují, že v prvé řadě musí hájit zájmy občanů vlastní země a jejich prosperitu, a ne zájmy cizáků. Za to mají velké finanční příjmy vyplácené z daní občanů.

Reakce politiků na prezidentův novoroční projev ne vždy souvisí s obsahem projevu, ale spíše s politickou příslušností. Z řad jeho politických přívrženců vždy zazní pozitivní výroky typu: projev důstojný, státnický, optimistický, nebo se oceňují apely k některým tématům. Z opozice zazní shoda u těch obecných formulací, které lze využít i vůči politické protistraně. Příkladem takových pojmů jsou lži a polopravdy. Ale oprávněnou kritiku sklízí výroky, které obchází skutečné problémy, jimiž žijí občané v podhradí, kteří nepobírají ani vysokou výsluhu, ani příjmy dostatečně pokrývající stále vyšší životní náklady, nebo ti, kterým se nelíbí stávající ideologická i jiná demagogie, znásilňování ekonomiky politikou a omezování svobod.

František Krincvaj