Když zoufalý bezdomovec ukradne v obchodě flašku vodky a je přistižen, zaměstná armádu mravokárců – tamní ochrankou počínaje, přes vedení obchodu a konče přivolanou městskou a stání policii. Nic proti – krást se nemá. Má se však všem měřit stejným metrem.
Platí-li oněch 100 spravedlivých centimetrů pro bezdomovce, musí být toutéž mírou souzeny i prohřešky ostatních. Třeba těch ze Spolku Tupých Arogantních Nabobů (STAN). Ta jejich průšvihová jména se na nás valí jako kdysi voda do Karlína z rozbouřené Vltavy. Michalik, Farský, Polčák, tajemný sponzor a teď nově pražský lídr zmíněného spolku a náměstek primátora Petr Hlubuček. Ten zase pro změnu nakoupil nějaké byty ve Španělsku. Je kolem toho dost nejasností – např. kvůli nákupním cenám. Něco jako Lavi z Vyšehradu: »Já nic neplatil a ta částka taky nesouhlasí.« Pasuje sem i známý výrok živočicháře Kašpara (Jan Hartl) z Vesničky mé střediskové: »Ono to víno, cos nám tady nalil, předsedo, není tak úplně čistý, ještě něco v tom plave. A já čekám, že řekneš, co za tím je, abych si tě nemusel přestat vážit.«
Jasně. Nikdo z těchto fešáků nikdy nic neplatil, částky nesouhlasí a ve víně plave tolik s prominutím sajrajtu, že ho ani není kam vylít, poněvadž by ucpal odpad.
Co v dnešní době platí natuty? Chcete-li se obohacovat ignorováním paragrafů, nejdříve se musíte dopracovat k mocenskému postu. Jakmile ho získáte, pole vašeho působení v lokalitě mimo zákon je neomezené. Podvody, lež, podrazy, krádeže – to jsou legální výsady mocných v každé demokratické společnosti. Demokracie aneb Vláda zločinu… je dokonale propracovaná ideologie, která rozevírá nůžky mezi extrémně bohatými a extrémně chudými. Možná lépe řečeno – demokracie s nebývalým úspěchem likviduje ekonomický základ každého prosperujícího hospodářství, a to střední podnikatelský stav. Česká republika může být v tomto ohledu vzorem pro ostatní země. Komu čest, tomu čest – hlavně když »stanovci« před loňskými volbami nasazovali psí hlavu Babišovi…
Marie Krejčíková