Nová česká iniciativa

Přiznávám, že jsem zmaten naší novou iniciativou. Prý, pozor, nevím podrobnosti, jsme se rozhodli, alespoň podle jednoho významného média, vyhledat toho muže či ženu z Trumpova týmu, který má nebo bude mít na starosti Ukrajinu. Oč má jít, zveřejněno nebylo. Takže se to lze jen domnívat. Pokud to ovšem spojíme s postojem k novému ministru zahraničí USA, jehož jsme v blahopřejné esemesce, nebo v něčem jiném, co směřovalo do Washingtonu, doslova vyzvali k boji proti totalitním režimům, tedy ose zla, pak to smysl dává. Zase jsme ve své nenávisti první a říkáme si o budoucích pár facek a o odstup od států rozumnější Evropy.

Pokusme se tedy sami odpovědět na otázku, co tímto krokem, pokud server neblufoval (jde ovšem v rámci současného systému o seriózní server), sleduje naše demokratická vláda. Na počátku si ovšem dejme otázku, zda jde o vládní iniciativu, nebo jen některých ministrů?

První na řadě je Jan Lipavský. Ten ovšem nedělá nic, co by předem neměl prokonzultováno s prezidentovým poradcem Kolářem a předpokládám, že i s americkým velvyslancem. Ostatně jinak by ministrem už dávno nebyl. Kvalit svých předchůdců v Černínském paláci totiž postrádá. Takže od něho iniciativa zřejmě nepošla. Mohl by být jen jejím poslíčkem.

Pak je tu paní Černochová. Neřízená střela. Také ona má ovšem své nadřízené, i když mezi ně zřejmě nepatří ani Pavel, ani Fiala. Jí zakoupené předražené »ef patnáctky«, které nám budou dodány za několik let a jež jsme už vlastně zaplatili, budou v době dodání dobré tak na lepší šrot nebo jako náhrada chybějících dronů.

A premiér sám? Máme z tohoto ohledu ještě premiéra? Stejně jako vládu?

Takže, kdo vlastně za zmíněnou iniciativou stojí? Že by postavy za rohem? Ti, kterým jsme se kdysi smávali po zveřejnění v Dikobrazu? Nebo ti v pozadí, kteří naši vládu vedou na drátku jako bezmocné loutky, tedy skrytí loutkovodiči? Či síly mimo naši matičku Prahu, které mají až příliš velký kapitál a tudíž rozhodující mocenský vliv? Muži a ženy z Rotary clubů či přímo z Bilderbergu?

Někdo z nich určitě. Pán Bůh a jedině pravá církev to nebudou. Nejsme ve středověku. Vždyť i Thyssenovo jméno v lednu roku 1933 nefigurovalo na výplatní listině členů vlády stále ještě Výmarské republiky, přičemž byl v podstatě jedním z těch, kteří rozhodovali při jmenování A. H. kancléřem, či Rockefellerové, ti zakladatelé a ovladatelé Fedu a amerického dolaru, kteří nesedávají v prvních lavicích při inauguracích amerických prezidentů, ač…, ale to bych se opakoval.

A nyní druhá otázka: Jaká že to může být iniciativa? Že by šlo o mírová jednání? To je ovšem nesmysl, už hodně peněz jsme investovali do války. Nebo jde o záměr válku na Ukrajině vést dál? Jenže to Trump nechce. Už jsme slyšeli, že odpovědnost za její ukončení přehodil na Putina, jinak… Jenže je to pravda? Zahraniční informace se s těmi, které slyšíme z našich mainstreamových médií, neshodují. Antitrumpovská propaganda, kterou nás část médií stále ještě od 20. ledna bombarduje, spíše svědčí o tom, že něco není v pořádku s českým vztahem s novými vládci v USA, a o tom, že naši vůdčí představitelé se stále nemohou smířit s odchodem jimi oblíbeného Bidena, hlavně pak s tím, že už těžko někdo bude moci přitisknout svou hlavu na prsa samotného prezidenta USA (viz dokumentární foto Bush – Havel).

Prosákla také v této souvislosti informace, že Putin dostane nůž na krk. Američané údajně dali Putinovi ultimátum, neuzavře-li mír (nebo šlo jen o příměří?), že na Rusko budou uvaleny sankce, jaké tu ještě nebyly. Co se však má ještě sankcionovat, aby to zároveň nepoškodilo spojence? Domyslel to někdo? Bude snad vyhlášen zákaz jakýchkoli ekonomických vazeb s Čínou a zeměmi BRICS za to, že čile obchodují s Ruskem? Zákaz, který by musely dodržovat všechny americké satelity, včetně států Evropské unie? Nebo samy Spojené státy přeruší s Ruskem veškeré styky a přestanou odebírat některé pro ně potřebné komodity? Jenže tuto informaci šíří česká média. Pokud vím, druhá strana, jíž se to týká, tedy Rusko, zůstává klidná, a čínského prezidenta Si nový americký prezident dokonce na rozdíl od generála Pavla pozval na svou inauguraci. Jen z centrály NATO a Unie se údajně ozývají souhlasné hlasy k dalším tvrdým opatřením. Bez ohledu na obyvatele Evropy. Ale to všechno je postaveno na slovu údajně a jím se mohou uspokojovat jen bigotní posthavlovci.

Když si ovšem připomenu zájem Trumpa na ukončení války – uvědomuji si, že Spojené státy dosáhly válkou řady svých cílů, tedy jejich plyn a ropa vytlačí ruské suroviny, Rusko je přece jen trochu oslabeno a hlavně ztratilo kus svého renomé, byly i vyzkoušeny mnohé zbraňové systémy – pak nesdílím válečné nadšení našich politiků. USA totiž mohou dnes, aniž něco ztratí, hodně získat jako země míru, a to po Afghánistánu a dalších dobrodružstvích, což Trump jistě ví. Záleží ovšem na tom, jak novou příležitost nový prezident využije.

Jde však stále, pokud jde o český postoj, o další pokračování války nebo o stanovení tzv. mírových podmínek, jež budou vypracovány mimo Ukrajinu? Možná snad u nás? Jsme přece světovým vůdcem těch, kteří na štítu mají svobodu a lidská práva. Tedy alespoň to o sobě tvrdíme. Jaké tedy bychom my stanovili podmínky pro jednání o míru na východě Evropy? Z toho, co již bylo vyřčeno našimi představiteli, vyplývá, že bychom trvali na tom, že napřed se Rusové stáhnou z Ukrajiny a z Krymu a pak teprve se bude jednat. To ovšem pokládám za zbožné přání. Stejně jako možný požadavek Rusů, aby byl dodržen Bushův slib a bývalé východní země odešly z NATO. Už totiž v paktu jsou. Vylučovat je nebude nikdo a ony samy by z Aliance za svých současných vedení těžko odešly. To tedy chce jiné záruky pro Rusko, aby nemělo rychlé rakety za humny.

Ovšem je současně naivní si zároveň myslet, že Rusko se vzdá Krymu a Donbasu. Žijí tu už dvě staletí lidé, pro něž mateřským jazykem je ruština, tedy Rusové. Ti se v 19. století stali dokonce většinou. Myslí si snad někdo, že budou souhlasit s tím, že se své národnosti vzdají ve prospěch povinné státní ukrajinštiny, že ti, kteří se zbraní v ruce stáli už více než deset let v zákopech proti ukrajinským nacionalistickým ozbrojencům, a jejichž příbuzní umírali při ostřelování Doněcka, se vrhnou bojovníkům Azovu či těm, kteří se hlásí k odkazu Stěpana Bandery apod., do náručí? To by nesměly být mezi oběma národy mrtvé zabité děti v Doněcku a na jedné straně ctěná sovětská vlastenecká minulost a na druhé přihlášení se ke grenadýrům z jednotek SS-galizien a banderovské UPA.

Rusko v současné válce nebylo poraženo. Nelze mu nic diktovat. Buďme realisty.

Do médií pronikl i nápad, možná už nejde ani o nápad, ale o vážně myšlený návrh, zda český, nevím, ale zdá se, že naši současní mocní o něm minimálně vědí. Nedivil bych se proto, kdyby pocházel z dílny tříhvězdičkového generála Řehky, aktivistů herce Vetchého nebo dokonce z kanceláře té nejvyšší vojenské dámy z kanceláře Na Valech. Jde o to, že ukrajinskou frontu by mělo zpevnit určité množství vojáků NATO. Mělo by jít o jistou variantu Macronova nereálného staršího návrhu. Ten sem chtěl poslat údajně jen specialisty, kteří by napomáhali ukrajinským kanónenfutr. Tentokrát by mělo jít o bojové jednotky. To znamená případně i české vojáky. Pokud je to pravda, pak je jasné, proč potřebujeme jiná bojová vozidla, než jsou zastaralé pandury.

Propaganda pro další pokračování války na Ukrajině spojená s kritikou Trumpa, jenž slíbil tuto válku ukončit, běží. Máme věřit tomu, že Ukrajina je nejdemokratičtější země na světě, kterou napadla Říše zla. Stejně jako mince má dvě strany, i tato je má. Ty je třeba napřed znát, než rovnýma nohama skočíme do problému. Myslím, že na rozdíl od našich současných nenávistí zaslepených představitelů, kteří přece jen nejsou ničím víc, než loutkami v nějaké vyšší hře, Trumpův tým snad poctivě zváží všechny okolnosti. Válka totiž stejně nic nevyřeší, ale jen stojí životy a ničí hodnoty, které tu budovaly generace. Ale říkejte to těm, kteří sedí ve svých pohodlných kancelářích a kdykoli se mohou skrýt v podzemních bunkrech před raketami protivníka.

A ona česká iniciativa? Zase jen válka? Co jiného by dnešní vládní tým také mohl navrhovat, když jich jako jednotlivců se to vlastně vůbec netýká, na rozdíl od nás, kteří ty podzemní bunkry nemáme. Nepochybuji totiž o tom, že nás Rusko, bude-li opravdu ničeno, stáhne s sebou.

Jaroslav Kojzar