Nobelovu cenu pro Trumpa

V posledních několika málo dnech se mi připomenuly dva citáty. Jakoby byly psány pro dnešních několik dnů. Dovolím se s nimi podělit i s vámi. Ten první napsal filozof a Encyklopedista Paul Heinrich Dieter von Holbach: »Nežije tvor nebezpečnější než obchodník, který se vydává na svůj lup.« Ten druhý německý spisovatel žijící v Mexiku Bruno Traven ve své knize Bílá růže: »Už dávno nevládne lidem a světu ten, kdo má největší armádu, nejlepší děla a nejvíce letadel, nýbrž ovládá je ten, kdo ovládl naftu. Co může dnes dělat nejlepší vojevůdce, odmítne-li pan Collins dodat naftu?« (Collins, fiktivní jméno amerického naftového magnáta). Ano, co by mohl dělat i prezident Spojených států, kdyby neovládl naftové zdroje? Jak by mohl plnit sen o světovládě? Divíte se tedy ještě pirátskému jednání Trumpa ve Venezuele?

Co všechno se stalo?

• Americké ozbrojené síly zablokovaly pobřeží Venezuely.

• Jejich letci pod záminkou boje proti narkomafii potopili všechny lodě odplouvající odtud, přičemž v jednom mediálně zveřejněném případu leteckým kulometem zabili trosečníky. Zda postupovali v jiných případech obdobně, nebylo zveřejněno.

• Američtí ozbrojenci přepadli dva venezuelské tankery odplouvající z Venezuely a nasměrovaly je do amerických přístavů.

• Američané jednorázovým útokem zaútočili na několik továren ve Venezuele, údajně zpracovávající kokain, na letiště a několik vojenských zařízení. Do jaké míry je poškodili, nebylo zatím zveřejněno. Zdejší zpracovávání drog nebylo však nikým jiným potvrzeno.

• Americká jednotka Delta Force v nočních hodinách na přelomu roku vpadla do země vrtulníky, pronikla do prezidentského paláce, přičemž zabila více než čtyřicet členů ochranky (podle informací i jedno dítě), zajala prezidenta a jeho manželku a jako největší zločince v poutech odvlekla ze země do Spojených států, kde je chce obžalovat z neexistujících zločinů.

Záminkou akce byla výroba drog a jejich ilegální přesun do USA. Na tom se měl podílet údajně sám prezident Maduro. Venezuelská vláda obvinění odmítla. Navrhla však o problému jednat. Návrh nebyl akceptován.

Zmíněná záminka byla však brzy doslova přebita prohlášením amerického prezidenta Trumpa, že vojenská operace byla spuštěna kvůli naftovým nalezištím. Venezuela má totiž největší množství dosud netěžené nafty na světě. Naftové věže jsou dosud většinou ve státních rukou a zpracovaná ropa, pokud by neplatilo embargo ze strany USA, by mohla plně sloužit k vysoké životní úrovni venezuelských obyvatel. Již dnes však umožňuje prostým Venezuelanům mnohé výhody, které nemají sousední jiho a středoamerické země.

Nafta je ono eldorádo, jež láká současné zlatokopy. Potřebná surovina pro vedení válek, protože i v době elektronizace se armáda bez nafty neobejde. Ostatně nejen armáda, ale i Američané, kteří, mají-li volit správné boys, budou potřebovat levný benzin do svých automobilů a levné miliony výrobků, které se vyrábějí z nafty. Jednoduchá rovnice. Bude-li jí dostatek za správné ceny, budou i hlasy voličů. Víte, kolika stovek tisíc lidí, či spíše milionů, se to v USA týká? Mnoha, mnoha, mnoha. Proto je na místě otázka: Jakým právem indiáni z Venezuely vládnou takovým bohatstvím? Když jich bude o tisíc, desetitisíc, nebo o stotisíc méně, nebo budou žít pod hranicí bídy, nic se nestane. Když si však jediný Američan nebude moci dovolit koupit o litr benzinu navíc, bude to katastrofa. Ostatně jak si vůbec ještě Chávez mohl dovolit znárodnit americkým těžařským společnostem jejich majetky a zkrátit tak dividendy americkým akcionářům?

Když však Spojené státy ovládnou Venezuelu, tedy její naftové zdroje, co bude dál? Napadla vás při hledání odpovědi jako mně otázka, proč USA netrvaly na tom, aby se do čela země okamžitě přesunula María Corina Machadová, novopečená nositelka Nobelovy ceny míru, kterou si Západ vytipoval? Nebo Juan Guaidó, jenž se už pasoval na prezidenta? Proč okamžitě po zadržení Nicoláse Madura na otázku, kdo bude vládnout v zemi, Trump odpověděl, že tam mají viceprezidentku právničku Delcy Eloínu Rodríguezovo Gómezovou? Po té, co její vedení země posvětil venezuelský Nejvyšší soud, to americký prezident nezpochybnil. Ani nehovořil o nových volbách pod americkými bodáky. Jen vyhrožoval. USA budou prý dohlížet nad vývojem ve Venezuele, dokonce ji řídit, a pokud jde o paní Rodríguezovou? Musí být poslušná, jinak jí prý, podle Donalda Trumpa, hrozí ještě horší trest než Madura. Jak si to vysvětlit? To bude mučena waterboardingem anebo ji čeká lámání prstů? Vzor tu přece je. Guantánámská věznice a činnost Pinochetových ozbrojenců na Národním stadionu v Santiagu de Chile. Tamní prezident Salvador Allende byl v té době ostatně pučisty, jimž se obdivoval Václav Benda, se souhlasem CIA odstraněn (zastřelen).

Víte, napadlo mě, jestli jedna dávno zapomenutá událost nedává vysvětlení. To se však musíme přesunout do roku 1941. Tehdy, 22. června, nacisté přepadli Sovětský svaz. Po jejich boku vpochodovaly do Haliče fašisticko-nacionalistické jednotky vedené samotným Stěpanem Banderou (ano tím, který má dnes ve Lvově nadživotní pomník). A obsadili Lvovsko. Ve městě pak vyhlásili ukrajinskou samostatnost. Svou, banderovskou. Jenže to by znamenalo únik z jurisdikce Němců. S tím Hitler nemohl souhlasit. Proto po měsíci hrůz pro nebandarovské stoupence, hlavně pak židy, byl záměr násilně ukončen. Bandera odvezen do Berlína, Šuchevyč a další podvelitelé však zůstali, ale už jako služky nacistických záměrů. Co když Trump postupuje obdobně? Co když se obává, že by mu Guaidóovská opozice přerostla přes hlavu a protože by ji tzv. demokratický svět okamžitě uznal, mohla by zkomplikovat plány USA. Není jednodušší Madura odsoudit za to, co neudělal, Rodrígezovou držet v šachu a vlastně jí donutit dělat, co americké vedení chce? Hlavně, že naftové věže budou pod kontrolou Spojených států a ropa odtud bude směřovat do USA. Zdá se vám má vize tak postavená na hlavu?

Akce Spojených států, i když se jí dokonce vicepremiér naší vlády a opozice en block pokouší omlouvat, je pirátský čin. Něco podobného se v moderních dějinách světa ještě nestalo. Ukazuje, že tolik stále opakovaný světový řád stanovený aktem z Helsinek, je opravdu jen papír, stejně jako mnohé další smlouvy, jež podepsali, zástupci USA či liberální Evropy, ať již se to týká Washingtonské smlouvy, v níž se píše o řešení sporů mírovou cestou, dohody z Rambouillet, týkající se zemí bývalé Jugoslávie, nebo plnění Minských dohod. Ale to už jsme skoro v současnosti.

Jaroslav Kojzar